II. světová válka

Život v Miloticích za války
(převážně podle obecní a školní kroniky a zápisů Václava Šťastného a Josefa Krista)

1938

Po stránce sociální a politické to byl nešťastný rok. Zima byla mírná, selo se již počátkem března, který byl suchý a teplý, stromy se rozvíjely a posnice se kopala. Duben byl studený a větrný, v noci bylo až -11 °C, na Květnou neděli -5 °C, takže stromy vykvetly a zmrzly.
23. 4. bylo -6 °C, ovoce žádné. 90 % hovězího dobytka dostalo slintavku a kulhavku,
asi 30 kusů padlo. Žně byly toho roku od 10. 7., lidé úrodu sváželi na tragačích, pak obec požádala vojenskou správu v Uherském Hradišti o pomoc. Vojenské dva páry koní po 7 dní svážely obilí, poplatek za 1 pár na den byl 20 Kč. Vlivem krupobití nebylo téměř žádné víno.

srpen - jednota Orla uspořádala na svém hřišti na Zafáří na paměť 90. výročí zrušení roboty císařem Ferdinandem V. oslavu, pod názvem Zrušení roboty. Po požehnání vyšel alegorický průvod z vrchního konce dědiny.

24. 9. - vyhlášena mobilizace 20 ročníků, která se týkala mužů od 20 do 40 let. Během šesti hodin byly obsazeny celé hranice. Z naší obce odešlo více než 100 mužů a s nimi i několik koňských potahů i s vozy. Lidé chodili ustrašení, očekávajíce, co přinesou příští dny. 

Po politických změnách přišlo vládní nařízení, jímž se rozpouštějí všechny politické strany
a ustanoveny strany dvě: Strana národní jednoty a Strana práce. Komunisté byli vyloučeni ze zastupitelstva obce: Joch Karel, Brhel Robert, Lunga Matouš a místo nich byli Okresním úřadem v Kyjově ustanoveni: Krist Valentin, rol. č. 191, Mores Štěpán č. 192 a Grufík Jan
č. 292.

1. 10. - rádiem a v novinách oznámeno, že k válce nedojde. V obci bylo hodně vojska, děl, automobilů, vojenského materiálu a přesuny trvaly až do 15. 10. Vojsko zde nečinně zahálelo a v poli bylo tolik práce! Díky Bohu, bylo pěkné počasí a všechno se zvládlo.
Lidé si oddechli, ačkoliv jim bylo těch velkých pohraničních oblastí, které se podstoupily Německu, Maďarsku a Polsku, líto.

1939

Na počátku tohoto se roku se vrátili poslední českoslovenští vojáci domů. Též většina českých občanů odchází ze zabraného území a do Milotic tak přichází z Hevlína u Znojma nový poštmistr Vilém Vitásek s manželkou a dcerou Vilmou.

V den vyhlášení protektorátu - 15. března - padal drobný sníh a foukal studený vítr. Němci na obrněných autech a na motocyklech projížděli vesnicí od Hodonína směrem na Kyjov. Obsadili kasárny, okresní a krajské úřady a začali zatýkat. Do Prahy přijíždí Hitler. Zavádí se dvojí měna – poměr je 10 korun k 1 marce.

Na úřadech, obchodech a veřejných budovách je dvojjazyčné označení, německy a česky. Všechny vyhlášky a nařízení, křtící a oddavkové listy, úmrtní listy, všechno je dvojjazyčné.
Ze státní vlajky mizí modrý klín. Vlajka má tři pruhy: bílý, červený a modrý. Zřizuje se vládní vojsko, ve kterém sloužil i náš občan Václav Kasan.

červenec - primiční mše sv. rodáka P. Petra Neduchala. Milotice mu připravily krásnou slavnost, za účasti věřících z širého okolí.

1. 9. - přepadlo Německo Polsko a začala druhá světová válka

listopad - přestože zuřila válka, byly hody a byly veselé. Tančilo se jak na Obecním,
tak i u Šebestů. Kulturní činnost se v této pohnuté době na čas zastavila.

1940

1. 1. - ustanoven řídícím učitelem zdejší obecné školy Alois Marcalík.

Zavádí se potravinové lístky na mouku, cukr, maso, šatstvo, máslo, mléko, kávu, chleba
a jiné potraviny. Pro muže i ženy se zavádí oděvní lístky na boty a cigarety.

Po Velikonocích v neděli večer se konala v sále obecního hostince velmi zdařilá Pěvecká akademie pod názvem Zpěvem k srdci – srdcem k vlasti. Program připravil a nacvičil poštmistr Vilém Vitásek. Pořadatelem byla jednota Orla. Početné obecenstvo si poslechlo Smetanův Slavnostní sbor a Věno, od Pavla Křížkovského Utonulá, árie z opery V studni
a z Rusalky a jiné. Na zakončení všichni zpívali Přijde jaro, přijde. Na svátek matek 4. 5. pak sehrály školní děti divadlo Pro matičku.

1. 9. - 20 letý rodák Jan Krist ustanoven jako výpomocný učitel na milotické škole.

10. 9.- trojsvatba Josefa Krista (syn Jana Krista, malorolníka a vážného na dole Františka de Paula) a Amálie, roz. Neduchalové, a jeho dvou sester. Svatba byla s muzikou a tančilo všechno, co mělo nohy. I přihlížející němečtí vojáci byli pohoštěni (byli ubytováni v sále, který k muzice vyklidili). Svatebčané byli vesměs krojovaní.

konec roku - ve školách zavedena němčina jako povinný předmět.

1941

Zemědělcům s více než 5 hektary půdy je nařízeno vedení statkových archů a jsou zavedeny pracovní knížky pro všechny občany.

V tomto roce pořádala jednota Orla v sále Obecního hostince Hudební akademii. Milotičtí muzikanti, za řízení poštmistra Vitáska zahráli mezi jiným i skladbu Florentinský pochod, Baletky, Brámsovy Uherské tance, Dueto na flétny zahráli Petráš a Svoboda.

6. 4. - pochodovali přes Milotice - asi 1,5 hodiny - němečtí vojáci táhnoucí na Jugoslávii.

29. 5. - vzat do vyšetřovací vazby řídící učitel Alois Marcalík a 20. 6. i učitel Antonín Bábíček. Brzy nato byli převezeni do koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim v Polsku).

25. 10. - zemřel náhle v nemocnici v Brně správce milotického lihovaru Josef Štica ve věku 39 let. Za velké účasti občanů byl pochován na místním hřbitově.

10. 11. - na obecní úřad telegraficky oznámeno, že zemřel řídící učitel Alois Marcalík. Dozorce na něj pro zábavu poštval psa a následně Marcalíka zastřelil. Bylo mu 41 let. Mezi lidmi se začíná šířit, že jeho smrt má na svědomí učitel Hamerník, který ho prý udal gestapu.

1942

V létě dosahovala vedra 41-46 °C. Přemnožili se motýli, které školní mládež hubila. Nachytali 27 345 motýlů, za což škola obdržela od obce 871 korun.Obecní kancelář byla zřízena z místnosti na dvoře Obecního hostince. Doposud se úřadovalo v kuchyni starosty Tomáše Poláška, který byl po udání odvolán. Na novém úřadě začal úřadovat Čeněk Synek, náměstek starosty, který sympatizoval s Němci. Po prošetření byl Polášek dosazen zpět
na místo starosty.

Byla zastavena veškerá spolková činnost Jednotě Čsl. Obce sokolské a brzy nato i Jednotě čsl. Orla. Orelský prapor byl uložen v domě náčelníka Františka Stříteckého a knihovna byla předána obci.

12. 1. - sběr teplého šatstva pro německé vojáky – sebráno bylo 362 kusů teplého prádla.

27. 1. - zemřel v koncentračním táboře Osvětim Robert Brhel.

31. 3. - z věže milotického kostela sňaty a zrekvírovány všechny tři zvony. Den předtím
se s nimi naposled ještě dlouho zvonilo.

13. 5. - v Holandsku vysvěcen na kněze rodák P. František Bábíček, člen řádu Tovaryšstva Ježíšova. Po krátkém pobytu v Německu přijel v září ke svým rodičům do Milotic. Ve Vlkoši na něj čekal kočár a chlapci na koních, v Miloticích družičky v krojích, rodiče, sourozenci, kněží a farníci.

1943

Firma Baťa koupila důl Žofie a začala s těžbou lignitu. Dobývalo se moderními stroji, uhlí
se po odtřídění kusů vozilo lanovkou do Ratíškovic. Každý zemědělec má předepsanou dodávku obilí, masa, vajec, mléka. Tato byla převedena na mléčné jednotky, takže může
dát to, čeho má nejvíce a tím dodávku splnit.

20. 4. - skoro celá obec obsazena vojskem za účelem generální prohlídky ve věci ukrývání potravin. Jelikož byla dosti rozšířena spála, prohlídka byla nakonec odvolána.

2. 5. - zemřel P. Ondřej Bílek, konsistorní rada a milotický farář. Pohřben byl děkanem Antonínem Kučerou dne 4. 5. v Miloticích. Faru zpočátku administroval milotický kaplan
P. Alois Tkadleček a později P. Jan Bagar, kaplan z Kralic u Prostějova, až do 31. 8. 1943.

31. 7. - bleskem zabit Antonín Koutný, když pracoval s traktorem na poli, zvaném Holisko. Byl zaměstnán u zdejšího nájemce dvora Blábolila. Zbyla po něm manželka a děvčátko.

1. 9. - na milotickou faru investován P. Metoděj Trunečka. Do Milotic přijel 3. 9. a celou farností byl slavnostně přivítán. 

listopad - místní kuratorium mládeže, které bylo toho roku zřízené a které vedl učitel
Rudolf Andrešič, uspořádalo hody. Stárkem byl učitel Andrešic a Františka Šnajdrová. Hodovalo se nejenom v sobotu a neděli, ale rovněž v pondělí a úterý.

2. 11. - v obci zřízena lidová zemědělská škola pro hochy a dívky od 14 do 16 let.
Správcem byl ustanoven učitel Bedřich Konečný.

1944

Okresní úřad nařizuje budovat kryty pro civilní obyvatelstvo – v Miloticích byl vykopán pouze jeden pro školní mládež, a to na Kanále (za tehdejší školou). Žáci si jej vykopali sami. Během války bylo hodně mládeže nasazeno totálně na práce do Německa. Mnohem hůře jsou na tom ti, kteří tam šli dobrovolně, aby pomáhali vyrábět zbraně proti svým bratrům. ,,Šli, aby si vydělali.”

28. 4. - již druhý výbuch plynu v kompresní plynové stanici na plnění bomb metanem CH4, která byla mezi Miloticemi a Vacenovicemi zřízena v říjnu 1943.

duben - úprava parku na návsi, který byl do té doby označován jako místo husí, cikánů
a komediantů. Do prací byli zapojeni i žáci 5. a 6. třídy, vyměřili záhonky a na okraj nasadili keře. Téměř každý majitel domku si u cesty upravil malou zahrádku s květinama.

18. 5. - gestapem zadrženi - při cestě do zaměstnání v panském dvoře - Karel Joch a Jan Vašulka. Oba byli komunisté, obviněni za práci v odboji a posláni do koncentračního tábora. Rodina Jochova posílala svému manželu a tatínkovi balíčky jídla do koncentráku
v Obertraubling až do jeho smrti. Mnoho se jich však ztratilo nebo bylo vykradeno.

20. 11. - od 11.30 do 12.30 bombardován Hodonín. Země se i v Miloticích otřásala a okna drnčela.

1945

2. 3. - sabotáž na dole Františka de Paula, dva dny se nepracovalo.

1. 4. - zemřel Karel Joch v koncentračním táboře Ober Traubling. Jeho spoluvězni, kteří
se z tohoto tábora vrátili, vyprávěli, že zemřel na úplavici. Dostal ji prý z kořenů pampelišky, kterou vězni jedli z hrozného hladu.

přelom března a dubna - velikonoční svátky proběhly ještě v klidu. Za několik dní bylo již slyšet dělostřelbu a letecké souboje. Polní práce se zastavily, lidé ukrývali potraviny
a šatstvo.

6. 4. - tajný útěk zdejšího učitele a udavače Josefa Hamerníka a jeho manželky z Milotic.

7. 4. - příjezd prvních německých vojáků. Ve škole zřídili polní lazaret a důstojníci i vojsko
se ubytovalo po domech. Přivezli množství munice, hlavně ‚panceřových pěstí‘. Vojáci
se chovali slušně. 14 německých vojáků zde zemřelo – někteří byli na hřbitově, jejich kříže však byly později odstraněny Místním národním výborem a hroby byly srovnány se zemí,
a to i přes nesouhlas farního úřadu.

Před příchodem fronty místní německé velení nařídilo, aby surový řepný líh, vyrobený
a uskladněný ve zdejším lihovaře, byl rozdáván v jakémkoliv množství každému, kdo
si přijde. Lihu bylo asi 130 hl. Občané pro něj přicházeli s demižony, putýnkami a kýbli. Zbylý lih byl údajně úmyslně německými vojáky ponechán pro přicházející Rudou armádu.

10. 4. - německý lazaret přestěhován do Šardic. Německé vojsko se zakopalo na Pískách
a v zámecké bažantnici. Zhruba v této době se místní obyvatelé začali ukrývat mimo obec – nejčastěji v dolech (důl František de Paula pod Horkama, Apollo na Žufanském kopci
a Bedřich) nebo u Šidlen ve vinných sklepech. Lidé si z domů brali jen to nejnutnější.  

14. 4. - obec dvakrát bombardována, okolo 14.30 a 17.00. První útok trval asi 2-3 minuty, druhý 10-12 minut. Vyhořelo 11 domů (včetně domu Františka Šlézara, který se sesypal úplně) a tři mlatevny, poškozeno však bylo celkem 37 domů. Poškozena byla také socha Panny Marie naproti fary, které výbuch urazil hlavu. 

Výčet zničených domů:

Zafáří: Jan Šlézar (č. 283), rodina Danačíková (č. 168) a Josef Neduchal (č. 169)

Dědina: tzv. prastará škola u zámecké zahrady (č. 3), Jiří Matras (č. 4), dům a mlatevna Františka Krista (č. 20), mlatevna Vavřína Krista, mlatevna Metoděje Krista (č. 21),
rodina Výletová

Záhumní: Jiří Lunga (č. 53), Jan Šmíd (č. 73) a Josef Bábík (asi č. 49)

Tihelně: rodina Novozámská

Při prvním náletu byl zabit Jan Šlezar, domkař a zaměstnanec ČSD z č. 283, když na jeho dům na Zafáří spadla lehčí bomba. Jeden německý voják byl zabit na dvoře u Knotků –
před kostelem. Při druhém náletu byl zabit 35 letý Jarolím Krist, syn rolníka z č. 20, a těžce poraněna jeho matka Kristýna. Ta zemřela za tři dny po svém synu. Jarolíma odvážel
na hřbitov na tragači v celkem pěkné rakvi, za pomoci dvou sousedů, jeho bratr František. Za tři dny takovýmto způsobem dopravil na hřbitov i svou matku. Vzpomínky Františka Stříteckého a Jana Nedvědického v zápiscích Václava Šťastného: Jarolíma a pak i matku odvezl na hřbitov k pochování jeho bratr a syn František. Nebylo nikoho, kdo by se odhodlal mu pomoci. Hroby vykopal Jara Horák, pro Jarolíma měl u Pražáků ještě rakev,
ale pro matku musel Pražák stlouci jen z desek. P. Met. Trunečka byl tehdy schován
s MUDr. Jarošem na sýpce u dvora a byl tak vyděšený, že ji nepochoval.

15. 4. - sloužena v milotickém kostele farářem Trunečkou mše svatá, poněvadž byla neděle. Přítomno bylo pouze pět farníků. Po ní byla uschována Nejsvětější svátost, matriky
a vzácné liturgické náčiní do hrobky pod kostel. Toho dne se v dole Františka de Paula manželům Jarmile a Václavovi Svobodníkovým narodil chlapec František . Sovětští vojáci novorozenému později - ještě v dole - darovali rubl, prý na peřinku. V dolech se dále
z Milotic narodili Bedřich Matyáš (důl Bedřich) a Pavlína Brhlová (důl František de Paula). Matce Kristiny Šťastné začaly v dole porodní bolesti, na trakaři ji převezli do vesnice, kde následně porodila. Na Dole Žofie pak zemřel Jan Šťastný.

15.-17. 4 - německé vojsko se zakopalo ve směru od hřbitova po Záluží, příchod fronty,
jak popsal farář Trunečka: Dunění děl, hukot letadel, štěkot kulometů. Pobledlé tváře, strach v očích. Lidé jsou poschovávaní.

18. 4. - osvobození Milotic. V ranních hodinách prchli poslední Němci a ve směru od Horek a od Dubičáků (nad dolem Žofie) začali o půl osmé hodiny ranní do dědiny sestupovat první ruští vojáci, za nimi pak následovaly náklaďáky s municí, dělostřelectvo a minomety. Atmosféru vylíčil farář Trunečka takto: “Od Dubňan přes Šidleny časně z rána přicházejí první Rusové a před nimi prchají poslední Němci ke Kyjovu. Těžko vylíčit první dojmy
ze shledání s Rudoarmějci osvoboditeli. Stisk ruky, slzy v očích, slova se zadrhují v hrdle...A poslední bázlivci vylézají z našeho bunkru, aby zblízka si prohlédli hrdiny...“ Na Neduchalovém u hřbitova byl vztyčena čsl. vlajka. Na faře byl zřízen ruský velitelský štáb. Rudou armádou byl obsazen také milotický zámek, který byl z pohledu osvoboditelů sídlem „Germána“ Ladislava Seilerna a jeho rodiny. Ze zámku se prý střelba ozývala toho dne až do večera. Fronta mezi Kyjovem a Skoronicemi stála 10 dní. Zámek byl vyrabován, a to jak Rudou armádou, tak místními občany.

23. 4. - Rusové vystřídáni Rumuny. 

27. 4. – havarovalo na vacenovském poli ruské letadlo. Raněný pilot byl ošetřen rumunským lékařem. V tento den se vlády v obci ujímají komunisté v čele s Matoušem Plachým a Cyrilem Výletem. K nim se později přidává učitel Antonín Bábíček, poštmistr Vitásek a jiní. Zajišťují jakýs, takýs pořádek. 

28. 4. - osvobození Kyjova. Rumuni byli hladoví, v Miloticích kradli drůbež a co se dalo, neměli organizované zásobování. Rybník byl vypuštěn, ryby chytány, vojáci si je smažili, protože srnčí bylo téměř vystřílené od Němců. Šidleny byly poškozeny, sklepy rozbity, víno vypito, i co bylo zakopáno vojáci našli. Ve škole měli ‚odvšivárnu‘, kde se museli koupat
a šaty jim tam v jakýchsi pecích dezinfikovali.

Hraběcí rodina se před frontou odstěhovala do čeložnické hájenky. Odtud byli i s rodinou strážnických Magnisů s četnickou asistencí posledního dubna převezeni a ubytováni
v obecním špitálu na příkaz MNV. Stará hraběnka Terezie Seilernová z Přílep i se svou společnicí Miss May Lynam byly pak přestěhovány na faru. Po dvou měsících byla hraběcí rodina odvezeni do internačního tábora do Svatobořic. 

1. 5. - svátek práce - dědinou prochází průvod, u obecní hospody promluvili předseda MNV Matouš Plachý, Antonín Bábíček, P. Metoděj Trunečka a Vilém Vitásek. Odpoledne byla taneční zábava. 

8. 5. - odchod posledních Rumunů z Milotic. Toho dne se konala první poválečná svatba:
ve farním kostele farář Metoděj Trunečka oddal Vladimíra Blahu, krejčovského pomocníka, a Boženu Zůbkovou, zemědělskou dělnici.

10. 5 - Den vítězství a svátek Nanebevstoupení Páně (oslava přeložena z předchozího dne). V předvečer byl na dědině koncert. V 9 hod toho dne před kostelem mše sv. Odtud šel průvod do zámeckého parku, kde měli proslov Matouš Plachý, Antonín Bábíček a Vilém Vitásek. Odpoledne byla na hřbitově pieta za padlé. V půl páté koncert na návsi, večer muzika na Obecním a u Šebestů. 

21. 5. - dobrovolný návrat místního učitele a udavače Josefa Hamerníka do Milotic. Členové místní národní policie vedeni učitelem Antonínem Bábíčkem mu svázali ruce a přivázali
ho k máji naproti obecní hospody, kde byl celé odpoledne vystaven posměchu a bití. Následně byl zatčen a internován v táboře ve Svatobořicích. 15. 1. 1946 byl Josef Hamerník odsouzen lidovým soudem v sokolovně v Kyjově k trestu smrti provazem.

konec května - zatčeni místní členové kolaborantské organizace Vlajky a odvedeni
do internačního tábora ve Svatobořicích. Po odpykání trestů - věznění či peněžní pokuta - se posléze vrátili zpět do Milotic.

30. 5. - v zámku zřízena ruská důstojnická škola.

1. 11. - slavnostní návrat zrekvírovaného zvonu sv. Karla Boromejského a Panny Marie
z roku 1807 a jeho opětovné zavěšení do kostelní věže. O jeho návrat se zasloužil zdejší občan Jan Fryštacký.

1946

Zdejší výtvarník Jaroslav Neduchal provedl opravu sochy Panny Marie naproti fary.
Nová hlava sochy byla údajně vymodelována podle Ludmily Křižkové, provd. Kristové (1928-2015).

28. 10. - posvěcen tzv. pomník padlých v parku před kostelem. Vybudovala jej pobočka svazu osvobozených politických vězňů, členové místního národního výboru a pozůstalí
po padlých. Autorem pomníku byl rovněž Jaroslav Neduchal.

1947

28. 9. - posvěcení rekonstruovaného kříže na “hraničkách” mezi Miloticemi a Dubňany, který byl poškozen při průchodu fronty někdy v polovině dubna 1945. Obnovili jej manželé Emanuel a Anna Řihákovi. 

Seznam zemřelých z Milotic během II. světové války:

Jan Šlézar (1899–1945), domkař a zaměstnanec drah, zemřel 14. 4. 1945 při prvním náletu na Milotice

Jarolím Krist (1912-1945), svobodný selský syn, zemřel 14. 4. 1945 při druhém náletu
na Milotice

Robert Brhel (1903–1942), zemědělský dělník a člen komunistické strany, zemřel 27.1.1942 v Osvětimi

Alois Marcalík (1900–1941), řídící učitel zdejší školy, zemřel 10. 11. 1941 v Osvětimi

František Slezák (1906–1945), krejčí, v letech 1941–44 činný v místním odboji, popraven
ve Vratislavi 24. 1. 1945, vyznamenán „in memoriam“ 23. 6. 1946

Bohumil Čížek (1923–1945), krejčí, zemřel 21. 4. 1945 v Mathausenu

Karel Joch (1903–1945), zemědělský dělník v panském dvoře a člen komunistické strany, zemřel 1. 4. 1945 v Ober Traubling

Jan Vašulka (1906-1944 či 1945), zemědělský dělník v panském dvoře a člen komunistické strany, zemřel v roce 1944 či 1945, neznámo přesně kdy a kde

Věznění v koncentračních táborech z Milotic během II. světové války:

Antonín Babíček (nar. 1901), učitel a národní socialista, v letech 1941-45 vězněn v Osvětimi, do Milotic se vrátil 12. 2. 1945, od srpna 1945 člen MNV

František Maňák (nar. 1908), stavební dělník, vězněn v koncentračním táboře, od srpna 1945 člen MNV

Cyril Výlet (nar. 1902), horník, vězněn v koncentračním táboře, od srpna 1945 předseda MNV

Karel Jaborník (nar. ?), elektromontér, vězněn v koncentračním táboře, od srpna 1945 člen MNV