Osobnosti

P. Vincenc Janalík

Významnou osobností milotické farnosti byl P. Vincenc Janalík, který patřil mezi ty,
kteří se v minulém století podíleli na národním obrození.

Narodil se 21. 1. 1804 v Rymicích u Holešova. Po studiích bohosloví a filizofie byl vysvěcen na kněze a jako kaplan nastoupil do Milotic, kde působil až do 11. 8. 1846.

P. Janalík znal, jak dalce škodí prostému lidu nevzdělanost a zaostalost a snažil se na něj
dle svých možností literárně působit. K tomu ho nabádal i P. Fr. Sušil (sběratel lidových písní, zvyků...), který byl jeho bývalým spolužákem. Janalík měl pouze německé vyšší školy, snažil se o zdokonalení v rodném jazyce. Ve větší literární práci mu bránilo jeho kněžské zaměstnání, neboť v té době byla milotická farnost rozsáhlá, patřily k ní i Vacenovice, Skoronice, Vlkoš, Mistřín a Svatobořice. Janalík vybízel farníky k úctě k zemřelým a k udržování hrobů. Z vděčnosti za ochranu v dobách cholery (1832, 1836, 1849) byla jeho zásluhou postavena na milotickém hřbitově kaple ke cti sv. Rocha, ochránce proti moru.

Janalíkovo národní uvědomění bylo spojeno s cyrilometodějským uvědoměním, jehož spoluzakladatelem se stal v r. 1850. Byl prvním sušilovcem na Slovácku a stal se vzorem svým nástupcům, hlavně P. Františku Weberovi (poslanec v moravském i říšském sněmu). Kromě mnoha článků napsal i několik knih - Přátelé, Věrná Róza, Láska, Rodina Důvěrova.

Zavedl spolky na podporu zámořských misií, založil "spolek střídmosti", pro který získal l000 lidí v milotické farnosti. Ze vzpomínek stařečků, kteří P. Janalíka znali je vzpomínka - díky Janalíkovi byly Milotice s okolím ušetřeny pohromy opilství a milotická děvčata byla proto oblíbená a vyhledávaná jako dobré hospodyně. V okolí se říkávalo: "Ať má něco, nebo nic enom dyš je z Milotic."

P. Janalík plně chápal význam psaného slova pro obrození našeho lidu i kněžstva, zvláště na venkově. Např. v článku "Hody" brojí proti rozpustilým zvykům na hodech, jako bylo stínání káčera nebo shazování kozla z kostelní věže a poukazuje na záslužnější zvyky -  zakládání a svěcení křížů, ve formě rozhovoru otiskuje vlastní kázání. Mezi milotickými farníky rozšířil první české katolické noviny, kam také psal. Byl to kněz nedlouhého života, ale naplněného neobyčejnou mírou duchovní práce pro dobro církve a národa, které mu ztělesňovala farnost, živí věřící lidé, za něž nesl tolik starostí, aby je probudil k životu náboženskomravnímu a zároveň k vřelé lásce k mateřskému jazyku a národu. Zemřel v Miloticích 23. 8. 1855 ve věku 51 let a byl pochován u kaple milotického hřbitova. 

P. František Weber

28. 6. 1856 na žádost hraběnky Hardeggové se stává farářem v Miloticích P. František Weber.

Narodil se 31. 12. 1826 v Žeravicích. Po příchodu do Milotic, ve kterých ještě rok působil spolu s P. Janalíkem se začal věnovat politické činnosti. Do farní kroniky, založené v roce 1784 napsal: "Aby si naši potomci nemyslili, že milotická farnost je německá, protože kronika je psána německy, začínám česky." Od roku 1857 působil v moravském zemském sněmu a v roce 1873 se stal poslancem říšského sněmu ve Vídni, přičemž v obou zastupitelských sborech neohroženě zastával zájmy českého národa a církve. P. Weber patřil k obávaným řečníkům. V roce 1875 při projednávání proticírkevních "květnových zákonů" byly zasílány do Říma všechny Weberovi obhajoby. Brzy nato byl jmenován rytířem Božího hrobu. 

Jeho zásluhou vznikla v Miloticích roku 1867 Občanská záložna.

Měl rovněž podíl na stavbě ústavu choromyslných v Černovicích a vzniku kasáren v Hodoníně a ve Bzenci. Ulevil tak sedlákům a jejich stavením, protože dříve vojsko vždy "ložírovalo" u sedláků v jejich statcích. 

Jeho záslužná činnost došla uznání a mezi lidmi se na dobu Weberova působení zachovalo hodně dobrých vzpomínek. P. Fr. Weber zemřel v Lovčicích 1. února 1908.

Alexandr Antonín Ignác Šamský

Alexandr se narodil v Miloticích 4. února 1687 v rodině hejtmana milotického panství. Třebaže záhy osiřel, dosáhl na svou dobu velmi vysokého vzdělání. Po absolvování triviálky a nižšího jezuitského gymnázia v Olomouci pokračoval studiem filozofie. Ve druhém ročníku však filozofická studia přerušil a přešel na práva. V roce 1707 se rozhodl Olomouc opustit a odešel do Prahy, kde na Karlo-Ferdinandově univerzitě získal titul magistra filozofie. Na to začal studovat lékařství pod patronací děkana lékařské fakulty Jana Františka Löwa z Erlsfeldu (1648-1725). Talentovaný, ještě však zcela nedostudovaný Šamský získal v srpnu 1710 místo městského fyzika v Olomouci. Jeho studium se uzavřelo v prosinci 1710 slavnostní doktorskou promocí.

Za svou krátkou lékařskou kariéru stihl napsat několik knižních děl, v nichž pojednával
o různých tématech z oblasti medicíny: Přítel v nouzi (1713), Krátké pojednání a popsání léčivé vody (1713) a Stručná příručka praktické medicíny (1714). V posledně jmenované knize využil poznatky soudobých středoevropských lékařských kapacit. K předním tématům Šamského kariéry patřil mor. A právě poslední morová rána v našich zemích v letech 1713-1715 se mu stala nakonec i osudnou. V roce 1714 byl pro nedostatek lékařů povolán do Loun v severozápadních Čechách, kde se vyskytla tato epidemie ve velké intenzitě. Lounskou misi však nedokončil, neboť se sám v jejím závěru morem smrtelně nakazil. Pohřben byl
2. ledna 1715 ve věku 28 let u lounského kostela Čtrnácti svatých pomocníků a Nejsvětější Trojice. Alexandr Šamský patřil podle odborníků k nejnadanějším absolventům pražské medicíny a nebýt jeho brzké smrti patřil by jistě k předním lékařským autoritám své doby.

Karel Josef Adolf

Karel Josef patřil do rozvětvené malířské rodiny. Narodil se dvornímu malíři Ditrichštejnů
a Serényiů Františku Josefu Adolfovi (1671–1749), když pobýval na milotickém zámku, zřejmě 4. září 1715. O jeho dětství a vzdělání nevíme bohužel vůbec nic. Snad studoval podobně jako jeho mladší bratr František s přídomkem z Freenthalu (1721-1773) Akademii výtvarných umění ve Vídni.

V dospělosti působil jako dvorní malíř a komorník tří olomouckých biskupů Troyera (1745-1758), Egkha (1758-1760) a Hamiltona (1760-1776). Byl uznávaným autorem loveckých zátiší a obrazů se zvířecími motivy, maloval však také portréty, různé alegorické motivy či prováděl práce řemeslnického charakteru. U biskupského dvora platil za znalce umění a plnil tak funkci uměleckého poradce. Byl kurátorem rozsáhlé biskupské obrazárny, v níž fungoval i jako příležitostný restaurátor. Pro tuto svou schopnost renovovat starší malířská díla byl vyhledáván také milovníky umění mimo biskupský dvůr. Karel Josef Adolf zemřel v Kroměříži, kde byl 5. ledna 1771 pohřben do krypty farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Jan Nepomuk Horák 

Původ tohoto milotického rodáka, stejně jako větší podrobnosti z jeho života zůstávají doposud více méně neznámy. Jan Nepomuk se narodil v rodině vojáka-kaprála zřejmě
11. dubna 1815, avšak nevíme, zda Nepomukův otec František žil trvale v Miloticích nebo ne. Po absolvování Akademie výtvarných umění ve Vídni působil ve 40. a 50. letech
19. století v hlavním městě monarchie. Pro majitelku milotického panství hraběnku Hardeggovou vyhotovil podobizny členů její rodiny, z nichž některé se dodnes dochovaly v depozitářích milotického zámku.

Své portréty a žánrové malby vystavoval Horák nejprve ve Vídni a po roce 1855 také na výstavách Královské akademie v Londýně. Přechodně působil i v Římě. Horákova díla se dodnes nacházejí ve sbírkách rakouských, českých i britských muzeí. Jan Nepomuk Horák zemřel v roce 1870 ve Vídni.

Václav Šamánek

Narodil se 22. října 1846 v rodině panského kočího. Po studiích v Kyjově a ve Vídeňském Novém Městě se zapsal r. 1866 na vídeňskou vojenskou lékařskou akademii Josephinum, kde byl v roce 1872 promován doktorem. Po krátkém působení v Praze byl již v roce 1873 přeložen do Liberce, kde pak zůstal až do své smrti.

V severočeském městě se český národní život rozvíjel pod velkým tlakem, poněvadž drtivá většina obyvatelstva byla německá. Šamánek jako předseda České besedy i Ústřední školské matice se zasloužil o vybudování několika škol v Liberci i přilehlém okolí. Mezi jeho počiny patřilo rovněž založení Sokola r. 1886, zřízení České záložny v roce 1891 a vytvoření libereckého Klubu českých turistů. Rodák z Milotic byl horlivým prosazovatelem české řeči při komunikaci se státními úřady. Šamánka přivedly jeho aktivity i na politické pole – v letech 1893-1897 zasedal v říšské radě ve Vídni a mezi léty 1895-1907 působil také v českém zemském sněmu. Celou dobu kandidoval za Národní stranu svobodomyslnou (tzv. mladočechy).

Václav Šamánek zemřel náhle 9. května 1916 na infarkt, když se vracel od pacienta.

Mořic Loth 

Mořic Loth byl synem židovského nájemce hostince v Miloticích, kde se narodil 29. prosince 1832. Jeho rodina přišla do milotické farnosti snad z Uher. Ještě jako mladý se údajně účastnil revoluce v Uhrách v letech 1848/49, načež pak emigroval do Spojených států amerických. V roce 1859 se usadil v Cincinnati v Ohiu, kde zůstal až do své smrti.

Jako velkoobchodník byl členem několika podnikatelských společností. Spolu se svým přítelem a známým reformním cincinnatským rabínem Izákem Mayerem Wisem (1819–1900) inicioval sjednocení lokálních kongregací reformních židů po celých USA do Unie amerických hebrejských kongregací v roce 1873. Stal se prvním prezidentem Unie a v této funkci setrval až do roku 1889. Loth se stal v roce 1875 také jedním ze zakladatelů nejstaršího židovského vzdělávacího institutu v USA pro reformní rabíny, učitele a vychovatele Hebrejské unijní koleje. Milotický žid vynikal rovněž literárním talentem. Nejprve posílal pod pseudonymem krátké povídky do různých novin. Jeho knižní prvotina – novela nazvaná Naše vyhlídky, vyšla roku 1870. Po ní následovaly ještě Zrozený Bottwell, Smířlivý polibek (1874), Perly z Bible (1894), Na vyšší rovině (1899), Vlny myšlenek, Malá změna a Sluneční paprsky. Loth byl také vydavatelem časopisu Monitor Magazine a v osmdesátých letech 19. století působil jako redaktor židovských cincinnatských novin The American Israelite.

Život Mořice Lotha se uzavřel 18. února 1913 ve věku nedožitých 80 let v Cincinnati.