Osobnosti
Vincenc Janalík
Významnou osobností milotické farnosti byl P. Vincenc Janalík, který patřil mezi ty, kteří se v minulém století podíleli na národním obrození.
Narodil se 21. 1. 1804 v Rymicích u Holešova. Po studiích bohosloví a filizofie byl vysvěcen na kněze a jako kaplan nastoupil do Milotic, kde působil až do 11. 8. 1846.
P. Janalík znal, jak dalce škodí prostému lidu nevzdělanost a zaostalost a snažil se na něj dle svých možností literárně působit. K tomu ho nabádal i P. Fr. Sušil (sběratel lidových písní, zvyků...), který byl jeho bývalým spolužákem. Janalík měl pouze německé vyšší školy, snažil se o zdokonalení v rodném jazyce. Ve větší literární práci mu bránilo jeho kněžské zaměstnání, neboť v té době byla milotická farnost rozsáhlá, patřily k ní i Vacenovice, Skoronice, Vlkoš, Mistřín a Svatobořice. Janalík vybízel farníky k úctě k zemřelým a k udržování hrobů. Z vděčnosti za ochranu v dobách cholery (1832, 1836, 1849) byla jeho zásluhou postavena na milotickém hřbitově kaple ke cti sv. Rocha, ochránce proti moru.
Janalíkovo národní uvědomění bylo spojeno s cyrilometodějským uvědoměním, jehož spoluzakladatelem se stal v r. 1850. Byl prvním sušilovcem na Slovácku a stal se vzorem svým nástupcům, hlavně P. Františku Weberovi (poslanec v moravském i říšském sněmu). Kromě mnoha článků napsal i několik knih - Přátelé, Věrná Róza, Láska, Rodina Důvěrova.
Zavedl spolky na podporu zámořských misií, založil "spolek střídmosti", pro který získal l000 lidí v milotické farnosti. Ze vzpomínek stařečků, kteří P. Janalíka znali je vzpomínka - díky Janalíkovi byly Milotice s okolím ušetřeny pohromy opilství a milotická děvčata byla proto oblíbená a vyhledávaná jako dobré hospodyně. V okolí se říkávalo: "Ať má něco, nebo nic enom dyš je z Milotic."
P. Janalík plně chápal význam psaného slova pro obrození našeho lidu i kněžstva, zvláště na venkově. Např. v článku "Hody" brojí proti rozpustilým zvykům na hodech, jako bylo stínání káčera nebo shazování kozla z kostelní věže a poukazuje na záslužnější zvyky - zakládání a svěcení křížů, ve formě rozhovoru otiskuje vlastní kázání. Mezi milotickými farníky rozšířil první české katolické noviny, kam také psal. Byl to kněz nedlouhého života, ale naplněného neobyčejnou mírou duchovní práce pro dobro církve a národa, které mu ztělesňovala farnost, živí věřící lidé, za něž nesl tolik starostí, aby je probudil k životu náboženskomravnímu a zároveň k vřelé lásce k mateřskému jazyku a národu. Zemřel v Miloticích 23. 8. 1855 ve věku 51 let a byl pochován u kaple milotického hřbitova.
P. František Weber
28. 6. 1856 na žádost hraběnky Hardeggové se stává farářem v Miloticích P. František Weber.
Narodil se 31. 12. 1826 v Žeravicích. Po příchodu do Milotic, ve kterých ještě rok působil spolu s P. Janalíkem se začal věnovat politické činnosti. Do farní kroniky, založené v roce 1784 napsal: "Aby si naši potomci nemyslili, že milotická farnost je německá, protože kronika je psána německy, začínám česky." Od roku 1857 působil v moravském zemském sněmu a v roce 1873 se stal poslancem říšského sněmu ve Vídni, přičemž v obou zastupitelských sborech neohroženě zastával zájmy českého národa a církve. P. Weber patřil k obávaným řečníkům. V roce 1875 při projednávání proticírkevních "květnových zákonů" byly zasílány do Říma všechny Weberovi obhajoby. Brzy nato byl jmenován rytířem Božího hrobu.
Jeho zásluhou vznikla v Miloticích roku 1867 Občanská záložna.
Měl rovněž podíl na stavbě ústavu choromyslných v Černovicích a vzniku kasáren v Hodoníně a ve Bzenci. Ulevil tak sedlákům a jejich stavením, protože dříve vojsko vždy "ložírovalo" u sedláků v jejich statcích.
Jeho záslužná činnost došla uznání a mezi lidmi se na dobu Weberova působení zachovalo hodně dobrých vzpomínek. P. Fr. Weber zemřel v Lovčicích 1. února 1908.