80 let od osvobození obce

Informace jsou čerpány z obecní a školní kroniky a ze zápisů Václava Šťastného a jsou seřazeny chronologicky.

Velikonoční neděle připadla v roce 1945 na 1. dubna. Samotné svátky prošly v klidu, za pár dní bylo již slyšet dělostřelbu a letecké souboje. Polní práce se zastavily, lidé ukrývali potraviny a šatstvo.

1. 4. 1945 zemřel Karel Joch z Milotic v koncentračním táboře Ober Traubling. Jeho spoluvězni, kteří se z tohoto tábora vrátili, vyprávěli, že zemřel na úplavici. Dostal ji prý z kořenů pampelišky, kterou vězni jedli z hrozného hladu.

7. 4. 1945 – přijeli první němečtí vojáci, ve škole zřídili polní lazaret a důstojníci i vojsko se ubytovalo po domech. Přivezli množství munice, hlavně panceřových pěstí. Jen do domu Františka Kasana č. 17 se nikdo neodvážil vstoupit a ubytovat se tam. Den předtím v tomto domě zemřel výměnkář Metoděj Bábíček, bývalý rolník a vyhlášený muzikant. Jeho mrtvola ležela v rakvi ve světnici. Vojáci se chovali slušně a 10. 4. odešli do Šardic. 14 německých vojáků v lazaretu zemřelo – někteří byli pochováni v polích, jejich kříže byly později odstraněny Místním národním výborem a hroby byly srovnány se zemí, i přes nesouhlas farního úřadu. 

Německé velení poručilo, aby surový řepný líh, vyrobený a uskladněný ve zdejším lihovaře byl rozdáván v jakémkoliv množství každému, kdo si přijde. Když se to občané dozvěděli, přicházeli pro něj s demižonama, putýnkama, kýblama. Ostatní líh ponechali Němci úmyslně pro ruské vojáky. Tvrdilo se, že lihu bylo 130 (133) hektolitrů.

14. 4. se německé vojsko zakopalo v Pískách a v bažantnici. Lidé byli schovaní v dolech Františka de Paula, Apollo, Bedřich a u Šidlen, kde byli 7–14 dní. Obec byla dvakrát bombardována, okolo 14.30 a 17.00. Vždy to trvalo asi 10–12 minut lehčími zápalnými a tříštivým bombami. Vyhořelo 9 domů a 3 mlatevny, 37 domů bylo poškozeno, 1 dům byl zcela sesypaný. 

Při prvním náletu byl zabit Jan Šlezar, domkař, zaměstnanec ČSD, když na jeho dům na Zafáří spadla lehčí bomba. Jeden německý voják byl zabit na dvoře u Knotků – před kostelem.

Při druhém náletu byl zabit Jarolím Krist, syn rolníka č. 20, stár 35 roků, a těžce poraněná byla jeho vážně nemocná matka Kristína Kristová. Zemřela 17. 4. 1945, pochována byla 19. 4. 1945. Jarolíma odvážel na hřbitov na tragači v celkem pěkné rakvi, za pomoci dvou sousedů, jeho bratr František Krist 16. 4. 1945. Za tři dny takovýmto způsobem dopravil na hřbitov i svou matku. Vzpomínky Františka Stříteckého a Jana Nedvědického v zápiscích Václava Šťastného: Pro Jarolíma měl u Pražáků ještě rakev, ale pro matku musel Pražák stlouci jen z desek. P. Metoděj Trunečka byl tehdy schován s MuDr. Jarošem na sýpce u dvora a byl tak vyděšený, že ji nepochoval.

Výčet poškozených domů:

Dům Josefa Neduchala a M. Danačíkové na Zafáří, v dědině dům a mlatevna Františka Krista č. 20, mlatevna Metoděje Krista č. 21, mlatevna Vavřina Krista, dále hořelo v Novozámské v Tihelňách, na Záhumní u Joefa. Bábíka, pak u Jana Šmída a Jiřího Lungy, u špitálu dům č. 4, v němž bydlel Jiří Matras a stará škola, v níž bydlel černický strážmistr Krmíček.

Dne 15. 4. se narodil p. Jarmile Svobodníkové, manželce Václava Svobodníka, místního kováře, zdravý chlapeček. Později byl pokřtěn jménem František, protože přišel na svět v dole Františka de Paula. U porodu byla porodní babička p. Růžena Lorencová. Sovětští vojáci ještě v dole darovali novorozenci jeden rubl. Prý na peřinku.

Ve středu 18. 4. 1945 o půl osmé ráno z Horek a Dubičáků od Dubňan sestupovali ruští vojáci. Lidé jim nabízeli občerstvení. Na Neduchalovém u hřbitova byl vztyčen prapor. Před večerem Němci z Písků odstřelují šrapnelama Záluží. V lihovaře nechali Němci úmyslně 133 hl lihu. Občané nosili domů demižony i putny a s vojáky měnili za hodinky a jiné. Ti se pak opili. Odjeli 21. 4. 

23. 4. přišli Rumuni. Fronta mezi Kyjovem a Skoronicemi stála 10 dní.

27. 4. havarovalo na vacenovském poli ruské letadlo. Raněný pilot byl ošetřen rumunským lékařem. V tento den se vlády v obci ujímají komunisté v čele s Matoušem Plachým a Cyrilem Výletem. K nim se později přidává učitel Antonín Bábíček, poštmistr Vitásek a jiní. Zajišťují jakýs, takýs pořádek a ‚vlajkaře‘ v čele s náměstkem starosty Čeňkem Synkem odvádějí do internačního tábora ve Svatobořicích. Jen marně hledají učitele Hamerníka, tomu se podařilo na čas zmizet.

28. 4. byl Kyjov osvobozen. Rumuni byli hladní, kradli drůbež a co se dalo, neměli organizované zásobování. Rybník byl vypuštěn, ryby chytány, vojáci si je smažili, srnčí bylo téměř vystřílené od Němců. Šidleny byly poškozeny, sklepy rozbity, víno vypito, i co bylo zakopáno vojáci našli. Ve škole měli ‚odvšivárnu‘, kde se museli koupat a šaty jim tam v jakýchsi pecích desinfikovali.

Zajímá vás více o dění ve válečných letech a k osvobození Milotic? Nenechte si ujít Oslavy výročí 80 let od konce II. světové války, které připravujeme na 3.–4. 5. 2025. 

SOBOTA 3. 5. 2025
15.00 Výroční běh – přihlaste se co nejdříve na https://bit.ly/4hDrK8w
16.30 Doprovodný program – branně-sportovní aktivity, opékání špekáčků, zasazení pamětní lípy.

NEDĚLE 4. 5. 2025
9.30 Slavnostní mše svatá
10.30 Pietní akt u pomníku padlých
15.00 Historie ožívá – přednáška Mgr. Václava Lungy, Ph.D, prezentace ročníkových prací žáků základní školy, promítání videí s pamětníky.
16.30 Doprovodný program – aktivity pro děti i dospělé. Hraje CM Širúch.