1936

L.P. 1936

Rok tento byl v první polovici mokrý a v druhé zase suchý. Celý měsíc leden nebylo žádné zimy, jen střídavé počasí, deště a dosti teplé dny bez sněhu a mrazu Až 7.2. počalo mrznouti a trvala zima jen týden a dostoupla stupňů 12° R. Pak 14. února polevila na 4° R, pak zamračeno a deštivo až do konce měsíce. V březnu pěkné dny až do 6.3., pak deštivo do 8.3., potom slabé mrazy až do 15.3. Pak krásné teplé dny až do konce měsíce.

Jarní setí počalo již po 10. březnu za pěkných jarních dnů. V měsíci dubnu dne 2. bouře s lijavcem, pak střídavě chladné a deštivé počasí až do 7.4. Pak jasné dny a v noci mrazy až do 11.4. Na svátky velikonoční dne 12. celý den prší. Dále pak chladné a větrné dny až do 26.4. Pak krásné teplé dny až do konce měsíce. Měsíc květen byl velmi deštivý s častými bouřemi. Dne 1.5. deštivé počasí, které potrvalo až do 10., pak pěkné teplé dny až do 16., dále zase deštivé dny a bouře až do 24.5. Potom pěkné počasí až do konce měsíce. I měsíc červen byl v první polovici dosti deštivý. Od 2.6. pršelo střídavě až do 13., pak nastaly jasné horké dny a potrvaly až do 2. července, kdy přišla bouře s lijavcem. Pak byly pěkné dny až do konce měsíce.

Žně počali 8.7. a skončily za pěkného počasí, které trvalo celý měsíc červenec. Pak 1. srpna počalo pršet a pršelo celých pět dní až do 6.8. Deště tyto způsobily mnoho škody na obilí, které růstlo v mandelích a které pak nedalo se ani vymlátit. Porostlé obilí nemohl pak zemědělec ani prodat, ani semlet, nikde jej nechtěli a bylo je skoro polovice ze všeho obilí. Po těchto škodách nastalo zase pěkné suché počasí a trvalo až do 22.8., kdy přišla bouře s lijavcem a pak zase pěkné dny až do konce měsíce. Měsíc září byl celý suchý, takže se v jistých polohách nedalo orati a připravovati pole na setí. Ku konci měsíce 27.9. nastaly velmi chladné dny a potrvaly až do 5. října. I tento měsíc byl velmi suchý. Obilí se zaselo, ale dlouho nescházelo. Pole bylo samé hroudy, až 23.10. přišel déšť a obilí počalo scházeti. Následkem suchého podzimu se velmi rozmnožily myši, které počaly obilí zežírati a jest obava, že v některých polohách se bude muset na jaře zaorati. V měsíci listopadu přišly mrazy dosti silné, takže se nemohlo již orati. Trvaly od 15.11. do 23.11. a pak polevily, že se oralo až do vánočního svátku.

Rok tento co se týče obilí, byl velmi neúrodný, neboť obilí bylo velmi málo a z polovice porustlé. Následkem častých květnových a červnových dešťů mnoho obilí polehlo a více již nevstalo. Dále zase pozdější obilí předčasně začátkem červencového horka zaschlo a zrno mělo velmi malé, takže se réž sypala průměrně sotva 30 kg z mandele, pšenice 40 kg, ječmen 40 kg.

Bramboru bylo více, řepy méně než-li v roce minulém, sena i otavy i jeteliny bylo dosti. Ovoce bylo průměrné, ale vína bylo méně než vloni a špatnější jakosti. Vinohrady byly letos mnoho spálené od rudy, takže hrozny mnoho opadávaly a k tomu ještě přišel velmi studený a suchý měsíc září, takže hrozny nenabyly patřičné sladkosti. Následkem toho pak později víno nemohlo se udržeti ve svém stavu a lámalo se.

Podzim v tomto roce byl velmi suchý, takže polní práce byly dosti brzy skončeny. Následkem tohoto velikého sucha obilí zaseté velmi pozdě scházelo v těch hrudách a nemohlo se zrušiti. K tomu všemu zlu ještě se rozmnožily myši v takovém množství, že zničily v celých tratích toto obilí. Nejvíce bylo poškozeno obilí v těchto tratích: u Jezer, Kopcové čtvrtky a Jiříkovice. Zemědělec pohlížel nad tou zkázu s obavou vstříc budoucnosti. Začátkem prosince napadl sníh a tak zabránil částečně myším v dalším ničení obilí.

Rok tento minul bez zvláštních místních událostí, které bych měl zaznamenat. Pohyb obyvatelstva v obci milotické v roce 1936: oddáno 10, narozeno 40, zemřelo 18, přírůstek 22.

Z poměrů všeobecně sociálních

Nejtěžší otázkou dnešní doby, kterou se zabývají naši národohospodáři ve sboru zákonodárném, jest otázka, jak oddlužiti venkov. Že venkov, který jest z 80 procent zemědělský, jest značně zadlužen, o tom dnes snad už žádný nepochybuje. Neprávem se tvrdilo, že do této situace se dostal vlastní vinou. Kdo měl možnost zblízka nahlédnouti do řad zadlužených zemědělců, nabude pevného přesvědčení, že zadlužení se stalo vlivem neblahých poměrů hospodářských jako v mnoha jiných odvětvích. Tvrdilo-li se v roce 1930, že začíná zemědělská krise, která jest počátkem krise všeobecné, nechtěl tomu tak mnohý buď z neznalosti poměrů nebo z nesmyslné zaujatosti uvěřiti. Vrátíme-li se v mysli k dobám popřevratovým, vzpomínáme, že prvních několik roků byla pro zemědělce dobrá konjunktura, že jejich práce a hospodaření bylo rentabilní.

Mnoho mladých i starších hospodářů prodělávalo světovou válku po několik roků a doma hospodařili staří rodičové, kteří byli už na výměnku, manželka a nedospělé děti. Tehdy za celou dobu se nic nebudovalo, ba ani neopravovalo, poněvadž to bylo drahé a dobytek i obilí určené k prodeji sebral stát, takže vskutku na tyto investice nezbývalo a potom manželka jednou nechtěla hospodáře-manžela přivítati s dluhy.

Nastal převrat a náš venkov se naplňoval znova vracejícími se bojovníky, oživla hrouda, oživl i obchod a průmysl. Mladí hospodáři viděli, že mnohé části inventáře jsou velmi zchátralé, že pro další hospodaření nevyhovují a proto nakupoval, opravoval, investoval. Rovněž i obytné a hospodářské stavení bylo sešlé a bylo i tu zapotřebí oprav a přestaveb.

Dalším a zhoubným zatížením bylo všeobecné zvýšení daní, přirážek, neúměrně vysoké převodní poplatky, daň dědická, dosti častá neúroda, velké sucho nebo mokro, myši, živelné pohromy, pády u dobytka, nemoci v rodině. Ani v jednom procentu nestalo se zadlužení pitím alkoholických nápojů nebo marnotratností.

Tyto zmíněné investice byly v zájmu řádného dalšího provozu zemědělského podniku velmi nutné. Bohužel, že slibná konjunktura se nejprve pomalu a potom rychlejším tempem zhoršovala, až roku 1930 nastala první trhlina v roční bilanci: dluhy nebylo z čeho úrokovati, tím méně spláceti. Docházely upomínky nejprve věřitelů samých, potom od advokátů, nato žaloby, exekuce a tak začala ta bolestná cesta na Golgotu. Zpočátku se vytloukal klín klínem, což však bylo ještě horší, neboť stran, jímž bylo nutno půjčky úrokovati a spláceti přibylo a nebylo možno platebním povinnostem dostáti při menším počtu věřitelů, pak to bylo vyloučeno, když jejich počet stoupl. Žádný přepych v šacení nebo v jídle: brambory, chléb, mléko byli hlavním pokrmem.

V zájmu národohospodářském a státním však bylo něco podniknouti k záchraně zadlužených zemědělců. Byly učiněny “pokusy”, které však z 90% neměly valné ceny a neprospěly tak, jak by bylo třeba a žádoucno, od zákona č. 250/35 počínajíc. Poněkud většího významu nabylo vládní nařízení č. 76/36 o zemědělském vyrovnání. Bylo to však něco nového a proto se těžko vžívalo a vžívá. Použití tohoto zákona zadluženými zemědělci nadělalo a ještě nadělá mnoho zlé krve na našem venkově i mezi přízní, která vyrovnávajícím se ručí, i mezi funkcionáři Raiffeisenek, Občanských a hospodářských záložen a Spořitelen, neboť tímto vyrovnáním utrpí ztráty, když i ručitelé dlužníků by použily dobrodiní výše citovaného zákona.

Všechna dosavadní provizoria jsou skutečně jen něco přechodného, plně nevyhovujícího a proto jest zapotřebí rychlé a opravdu účinné pomoci. Není to snad bezvýznamný present zemědělskému stavu, ale zájem národohospodářský a v neposlední řadě státní. Východisk z této situace bylo by několik. Stálo by to ovšem určité finanční oběti státu, ale kapitál tento by se v krátké době vrátil a hlavně, což by se v kapitálové hodnotě nedalo ani vyjádřiti, byla by spokojenost zemědělců, dělníků na národa roli dědičné.

V denním tisku i ve vládě se již dávno jedná o zřízení státního pomocného fondu, jenž by převzal garanci za dluhy a současně i dozor na řádné splácení. Druhá možnost, jíž se však velká část veřejnosti československé houževnatě brání: další vnitřní devalvace. Konečně by byla pomoc taková, že by se - jako ve spřátelené Jugoslávii se stalo – polovička dluhů škrtla, ovšem po náležitém předchozím přísném vyšetření všech okolností v každém jednotlivém případě. Dle statistického výkazu jest venkov zadlužen 12 miliardami Kč a v roce 1936 předalo se exekuční dražbou 26 tisíc rolnických usedlostí v naší republice.