1935

L.P. 1935

Rok tento zase velmi suchý byl, zvláště ve druhé polovici, jako čtyři léta minule a nemožno jej zaznamenati rokem úrodným. Zima byla dosti mírná, ale přetrvala až do polovice měsíce března, sněhu bylo více než-li v roce minulém. Jaro přišlo tedy dosti pozdě, až po 20. březnu počalo se seti a v druhé polovici dubna sázeti. Jelikož bylo v zimě více sněhu a dosti časté jarní deště zavlažily zemi, očekávalo se, že může býti tento rok úrodný, ale nebylo tomu tak.

Naši předkové vždycky pravili: Prší-li na Velký pátek, následuje žíznivý rok. Tato pranostika lidu se letos osvědčila. Dne 19. dubna na Velký pátek pršelo a skutečně rok byl velmi suchý. Pak nastalo pěkné počasí až do konce dubna, ovocný strom všechen rozkvetl, nato počátkem května se počasí změnilo, nastaly velmi chladné dny. Dne 2. května přišel mráz a 3. května ještě větší 5° R. Květ ovocných stromů úplně zmrznul, takže potom třešní nebylo vůbec žádných a ostatního ovoce velmi málo. Také vinohrady byly dosti pomrzlé. Květen byl celý chladný a ještě dosti vlažný, takže sena i první jeteliny narůstlo dosti.

Pak přišel červen velmi suchý a horký. Dne 5.6. přišel malý déšť a pak až do 19. července ani nekaplo. Místo deště přišly v druhé polovici června takové horka, jakých nebylo zaznamenáno od roku 1874. Největší sluneční úpal byl dne 27. června o 2. hodině odpoledne dle Celsia 53°, takže se nemohlo ani v poli pracovat. V červenci teplota poněkud klesla, ale sucho bylo veliké. Žně započali asi po 10. červenci za pěkných dnů a také se brzy skončili. Teprve 19.7 přišel déšť. Nepršelo tedy celých šest týdnů. Obilí se suché svezlo a vymlátilo za suchého počasí. Nejlepší se vydařila pšenice, sypala průměrně 50 kg z jednoho mandele, réž sotva 40 kg, taktéž i ječmen a oves. Když již bylo vymláceno, dne 14. srpna v noci přišel vydatný déšť, tedy zase až za čtyři týdny, takže otavy bylo málo.

V měsíci září bylo teplé suché počasí až do konce měsíce. Podzimní setí započalo až po 20. září, též i kopání zemáků. Těchto bylo letos více než v loni, řepy však mnohem méně. Vzdor tomu, že vinohrady začátkem května přemrzly, úroda vína byla ještě dosti dobrá a taky víno dobré jakosti. Vinobraní bylo 7. října, tedy o tři týdny později, jak roku loňského. Pěkné počasí potrvalo až do 13. října, pak přišlo střídavé počasí s častějšími dešti, které trvalo přes celý listopad. Dne 3. prosince napadl sníh a zmrzl a ležel až do 23.12., 24.12. počalo tajet a přes svátky Vánoční sníh úplně roztál, bylo blato. Pak nastaly dosti pěkné dny, takže se oralo až do Nového roku.

Z událostí místních zaznamenávám následující: V neděli dne 2. června byl posvěcen obnovený kříž před zdejším kostelem za veliké účasti farníků. Po svěcení měl dp. kaplan Alois Kadleček dojemné a významné kázání, ve kterém poukázal na mravní rozklad dnešní doby a jeho následky. Dne 6. června ve zdejším kostele udílel Ndp. biskup Dr. Jan Stavěl svaté biřmování.

Dne 5. července byl zdejší rodák dp. Martin Nedůchal vysvěcen na kněze v Olomouci a 7. července ve zdejším kostele slavil své kněžské prvotiny. Jest syn Martina Nedůchala č. 24 a jeho manželky Marie Neduchalové, rozené Řihákové. Dne 16. srpna pak odebral se z Milotic do svého prvního působiště do městečka Lidečka na Valašsku. Přeji mu mnoho zdaru.

Ode dne 12. srpna do 19. srpna odbývaly se zde velké manévry. Přibylo sem mnoho vojska pěšího i jízdy a byli zde ubytováni. Na poli velkostatkáře Dr. Ladislava Seilerna za “Dvorem” měli své stanoviště aeroplány. Každý den přicházelo tam mnoho lidu z okolních vesnic, podívati se jak aeroplány vzlétávaly a přistávaly.

Dne 4. prosince zastřelil se zde v úmyslu sebevražedném s omrzelosti života Jan Křižka, obuvník č. 155. Dotyčný byl stár 45 let, před rokem přijel z Ameriky, kde pobyl 19 let. Zanechal vdovu a dvě dospělejší dcery.

V poměrech hospodářských jest záhodno zaznamenati vzmáhající se u nás ovocnářství. V těchto posledních dvou letech sází se mnoho ovocného stromu, občané sází na svých pozemcích podle polních cest. (“Šidlenská cesta” jest z obou stran obsazena třešněmi.) Obec vysázela cestu mezi obecními loukami karlátkami. Velkostatek vysázel na mlýnském potoku po obou stranách jabloně. Kde dříve rostly stromy plané (vrby), bude za několik let strom ovocný, který zajisté bude přinášeti dobrý užitek.

V poměrech sociálních se mnoho nezměnilo. Obilní monopol trvá dále, ceny obilí jsou týž jak byly v loni, jen u dobytka hovězího i vepřového stouply ceny asi o 25%. Hospodářská krise trvá stále, též i nezaměstnanost jest ve stejném měřítku jak byla v loni.

Politicky byl rok tento rušný. Dne 19. května konaly se volby do poslanecké sněmovny a do senátu a dne 26. května volby do zemského a okresního zastupitelstva. Podrobnosti a výsledek těchto voleb nebudu zde zaznamenávati, poněvadž to do této knihy nepatří. To jest zaznamenáno jinde.

Pro své vysoké stáří vzdal se svého úřadu dne 14. prosince první president naší Československé republiky T.G. Masaryk a novým presidentem jest zvolen dne 18. prosince tohoto roku Dr. Edvard Beneš, bývalý ministr zahraničí.

 

Činnost kulturní a spolková v roce 1935

28.1. Veřejná schůze osvětového sboru: ref. okresní školní inspektor Dr. Havelka
28.1. Veřejná schůze zemědělská
30.1. Veřejná schůze domkařů a malozemědělců
8.3. Veřejná schůze osvětového sboru
17.3. Veřejná schůze strany republikánské
30.3. Důvěrná schůze strany fašistické
7.4. Veřejná schůze strany lidové
14.4. Veřejná schůze strany sociálně demokratické
5.5. Veřejná schůze strany komunistické
7.5. Veřejná schůze strany republikánské
7.5. Veřejná schůze strany lidové
11.5. Veřejná schůze strany fašistické
17.5. Veřejná schůze národních socialistů
18.5. Veřejná schůze sociálních demokratů
24.8. Veřejná schůze komunistů
14.12. Veřejná schůze komunistů

Pohyb obyvatelstva v v obci milotické v roce 1935: oddáno 14 dvojic, narozeno 32, zemřelo 22, přírůstek 10.

 

Vzpomínka na události z mojého mládí a moji první učitelé

Padesát let, toť věk lidského života. Padesát let letos uplynulo od té chvíle, když mě ponejprv matka moje védla do školy. Pamatuji se na to jako by to včera bylo, jak jsem tehdy skákal radostí, že můžu chodit do školy. Na ty radostné chvíle prožité ve svém mládí i nyní ve svém stáří rádi vzpomínáme. Do školy jsem chodil vždycky rád a taky učil jsem se rád. Poslední dvě léta chodil jsem do školy jen v zimě. Jelikož jsem byl synkem chudobných rodičů, nemusil jsem v letní měsíce do školy choditi (měl jsem úlevu) a musel vypomáhati k výživě naší rodiny, jelikož jsem byl nejstarší z mojich sourozenců.

Po vychodění naší obecné školy nemohl jsem se věnovat vyššímu vzdělání. Tehdá ještě v Kyjově gymnasium nebylo. Kdo chtěl tehdá studovat z našeho kraje, ten studoval gymnasium v uherském Hradišti a to mohli si dovolit jen synkové zámožných rodičů, nebo to stálo mnoho peněz a těch rodiče neměli. Byl jsem tehdy až do mojeho osmnáctého roku zaměstnán jako dělník při zemědělství u velkostatku tehdejšího hraběte Dr. Karla Seilerna, pak v různých závodech a podnicích v okolí až do mého 21. roku, kdy jsem nastoupil službu vojenskou a tou se končí uplynulé mládí.

Vzpomínaje těchto radostných chvil prožitých za mého mládí ponejvíce ve škole, nemožno též nevzpomenouti na moje první učitele. Byli to p. nadučitel Augustin Vlach a dp. kaplan Jan Jeřábek, učitel náboženství. Tehdá bylo náboženství povinným předmětem. Pan nadučitel Vlach byl jedním z oněch již tehdy vzácných lidí, zbylých z dávných časů a s kterými se zvláště v dnešní době velmi zřídka kdy shledáváme. Konati dobro bylo snad údělem tohoto šlechetného člověka. Vše co se tehdy ve škole i v kostele a v obci dobrého vykonalo, byl on toho ne-li původcem, tedy jistě štědrým podporovatelem. Služné učitelů tehdá bylo malé, ale on měl ve Slavkově svůj vlastní dům a příjem z něho jemu umožnil, že mohl dobro podporovat. Byl on svobodný a stará Julinka byla jeho kuchařkou i hospodyní. Nám školním dětem byl druhým otcem, hodným žákům i žačkám daroval ze svého školní věci, které potřebovali a my jej za to ctili a milovali. Zvláště jsme se těšívali na vánoční stromek, který nám ve škole každého roku za přispění obce a svým nákladem zařídil. Při něm byli chudí žáci podělováni šatstvem, zámožnější školními věcmi za veliké radosti nás i našich rodičů. Byl dobrým varhaníkem a kostelní hudbu ve zdejším kostele vydržoval ze svého. Vyučoval žáky hudbě na housle též zdarma, z kterých se později stali též dobří hudebníci.

Šlechetný tento pan nadučitel Augustin Vlach působil zde v Miloticích přes dvacet let a zemřel náhle raněn jsa srdeční mrtvicí 15. prosince v roce 1890 maje 62 let, želen a oplakávan ode všech nás školních dítek i občanů milotických a pochován na zdejším hřbitově.

Učitelem náboženství byl mi dp. kaplan Jan Jeřábek. Působil tehdy zde v Miloticích za dp. faráře Františka Webera, který byl toho času zemským i říšským poslancem a byl zaměstnán na zemském sněmu v Brně i na říšské radě ve Vídni. Následkem toho vyučoval dp. kaplan Jeřábek náboženství ve všech třech školách naší farnosti, zde, ve Vacenovicích i ve Skoronicích. Byl to kněz i učitel dobrý, ačkoliv byl povahy energické, ale srdce dobrého. Stávalo se někdy, že nás nechal po škole, jen skrze dosti malé nevědomosti. Potom ale o 12. hodině poslal pro nás, abychom přišli do fary pod záminkou, jestli jsme se to již naučili a podělil nás všech. Každý dostal ve faře oběd a teprv nás propustil domů. Ve volných chvílích rád jezdil na koni. Byl dobrým jezdcem. Byl dříve důstojníkem u jízdy a pak teprve si zvolil stav kněžský.

Působil zde 6 let a byl v roce 1890 přeložen za administrátora do Štípu a tam se též stal později farářem. Do Milotic přijíždíval rád když byl pozván na církevní slavnosti. Zemřel v roce 1927 ve věku 71 let.

To byli moji a mojich spolužáků první učitelé. Jejich símě slov nepadlo u mnohých na skálu, ale padlo v zemi dobrou a přineslo užitek mnohonásobný.

Čest buď jejich památce. František Kundrata, pisatel pamětní knihy.