Obsah

L.P. 1934


Po smrti dp. Josefa Dorazila, faráře v Miloticích, který zemřel 6.11. roku 1933, býl jsem, pověřen zdejším Obecním úřadem, abych zaznamenával veškeré významné události v obci milotické do této pamětní knihy. Prohlížeje zaznamenané zde události posledních tří let, nenašel jsem ani toho nejmenšího záznamu události všeobecných, které přece jsou tak významné a které náš venkovský lid v těchto posledních čtyřech letech tak trpce prožívá o událostech těchto se dnes všeobecně nejvíce mluví a píše pod jménem “hospodářská krise”. Co zavinilo hospodářskou krisi v našem státě? Jest to nesrovnalosť nýnějších poměrů, neúroda a nezaměstnanosť. Touto krisi pociťuje nejvíce náš zemědělský stav, ať je to rolník nebo řemeslník nebo dělník, každý si dnes stěžuje. V posledních čtyřech letech klesly ceny zemědělských produktů (i nemohovitosti) daleko pod výrobní cenu. Výrobní cena 1 q obilí jest vypočtena na 115 Kč, kdežto se ve skutečnosti prodávál za 65 Kč až 70 Kč. Tedy po čtyři léta pracovál zemědělec nejen zadarmo, nýbrž i ze ztrátou. Ceny dobytka rovněž tak klesly, prodává se na trzích hovězí dobytek za 1 až 3 Kč jeden kg živé váhy, vepřový dobytek na porážku za 3-4 Kč jeden kg živé váhy. Od roku 1930 klesly ceny veškerého dobytka, který zemědělec chová, více než o 50%. Naproti tomu co zemědělec kupuje, totiž výrobky průmyslové, železo, látky, uhel, dřevo, umělá hnojiva atd. jsou tyto věci nadpoměrně drahé, ceny jejich jsou dosud ve stejné výši jako byly v letech poválečných, když bylo peněz dosti. Proč neklesnou tyto ceny na úroveň cen zemědělských? Jest pravda, že jsou tyto výrobky zdaněny a že touto daň platí nepřímo zase zemědělec, který je kupuje, ale k tomu majitelé těchto průmyslových závodů jsou uvyklí pracovati s více než stoprocentním ziskem a proto jsou skartelováni, aby své ceny udržely na stejné výši, když ale nemají na své drahé zboží odbytu, vypoví dělníky, přestanou pracovat a stát musí tyto dělníky živit, ale ceny přece nesníží. Jaký to nepoměr: zemědělec lacino prodávat a draho kupovat! A to néni jeden rok, to je již po čtyři léta a k tomu ještě ta neúroda. Vždyť již po čtyři léta tak veliké sucho, následkem toho bylo málo obilí, ještě méně zemáku a řepy, sena a jiné píce. Zemědělec musel odprodávat dobytek za velmi nízkou cenu, poněvadž ho neměl čím živit. Těch málo peněz, které stržil, nestačí ani na nejnutnější potřeby v domácnosti, šaty, dřevo, uhel atd. Z čeho může potom zaplatit daně, úroky a jiné vedlejší vydání za těchto okolností? Pak nelze se diviti, že upadá do dluhů a zbaví se svého majetku. Dle statistiky ministerstva spravedlnosti byly u soudů na základě zákona o odkladu zemědělských dražeb (moratorium) odloženy celkem do října roku 1934 163 tisíce dražeb zemědělských usedlostí v celé republice. Zajisté, že v tomto velkém čísle jest převážná většina těch, kteří ne svou vinou, ale vinou těžkých poměrů, neúrodou a neštěstím se zadlužili a přišli o svůj majetek.

Venkovský řemeslník a dělník nejsou v tom nic lepší, nemá-li rolník, nemají ani tito dva. Stavební ruch uvázl úplně, nic se nepodniká, nic se neopravuje, zkrátka na venkově není peněz. Dnes spatřiti na venkově neobyčejný zjev: u domů žebrají mladí lidé, jsou bez zaměstnání. Těch přejde denně deset i více. Jsou to většinou venkovští řemeslníci a dělníci, přejdou celou republiku a práci nedostanou. Tak těžko se dnes probíjí životem náš venkovský lid. Jest sice pravda, že nezaměstnané podporuje stát, ale jak rozdílně. Nezaměstnaný dělník na venkově totiž (živitel rodiny) dostane na týden poukázku, tzv. chlebenku, která má hodnotu 10 Kč, za niž si v obchodě koupí životní potřeby. Má-li však četnější rodinu a nemá-li ve své domácnosti ani trochu zemáku, jak možno za těch 10 Kč týden stravovat?

Ve městech jest o nezaměstnané lépe postaráno, tam dostanou denní peněžitou podporu ne-li přiměřenou, tedy asi postačující ku výživě své rodiny. Pak jsou tam zřízeny nouzové stravovatelny, kde děti nezaměstnaných bezplatně stravují. Tímto opatřením bída těchto lidí jest částečně zmírněna.

Naproti tomu co tyto dvě nejpočetnější složky našeho národa dnes strádají a zápasí o svou existenci, lidé z jiné třídy společenské žijí dnes v nadbytku a přepychu. Jsou to ponejvíce úředníci z vyšších hodnostních tříd, kteří jsou dnes nadpoměrně placeni. Někteří z těchto pánů zastupují současně několik dobře placených funkcí, takže jejich roční příjem jest statisícový. Jelikož nemohou tyto ohromné sumy peněz ani přepychu upotřebit, vyvážejí miliony Kč za hranice a ukládají je v cizozemských bankách. To jsou ti praví vlastenci! Na jedné straně bída a hlad, na druhé nadbytek a přepych. Toť smutný zjev sociální vymoženosti a vlasteneckého nadšení v naší Republice ve dvacátém století.

Rok 1934 byl jako minulé poslední tři léta v první polovici velmi suchý a horký. Zima byla mírná, sněhu málo. Jaro přišlo velmi brzo, takže na začátku března již se selo a začátkem dubna se sázelo a kopalo se ve vinohradech. V polovici dubna byly tak teplé dny, že ovocný strom všechen rozkvetl, tedy o 14 dnů dříve než v letech obyčejných. Po 20. dubnu přišly tak horké dny (až 40° R), že v tomto měsíci takových nepamatujeme. Očekával se déšť, ale nepřišel. Jelikož země byla ve spodu vyprahlá od minulých suchých let, tedy povrchní jarní vláha za takových horkých dnů brzy vyschla. Přišel květen, horko poněkud povolilo, ale vláhy nepřinesl. Ku konci tohoto měsíce přišly dva malé deště, které již nemohli napraviti, co veliké sucho zničilo (jeteliny uschly na stojatě, nenarostly ani píď), rež a žito zůstali krátké, ječmen a oves ve vyšších polohách a v silnější půdě se ani nevysypali.

Ani v červnu nepřišel žádný větší déšť. Následkem tak velikého sucha sena bylo málo a druhých jetelin skoro nic, obilí počalo předčasně dozrávati poněvadž bylo zaschlé, takže koncem června již nastaly žně. Červenec byl zase velmi suchý. Do 15. července bylo po žních a započalo se mlátit. Nyní se teprv zjistilo, jak veliké škody na obilí způsobilo sucho. Obilí málo, slámy málo, réž sotva dala průměrně 3 q z 1 míry, žito 2 q, ječmen 3 q. Ovoce bylo dost, zvláště třešní. Vinohrady, které nebyly zničeny od révokazu, slibovaly též dobrou úrodu.

V první polovici srpna bylo ještě veliké sucho, ale v druhé polovici přišly veliké přívaly. První přišel v noci ze 27. na 28.8. Tento byl největší a způsobil nejvíce škody. Voda se hnala po návsi a vnikla i do obytných stavení. V cihelnách do domku č. 251 Karolíny Novákové. Jiná voda se hnala z pozemku tzv. “Dílu”, berouce s sebou ornou půdu. Zaplavila část osady, tzv. “Zafaří” a vnikla do domu čp. 170 Josefa Lungy a čp. 169 Augustina Nedůchala a chodbami těchto domů přetékala na silnici. Písečným potokem teklo vody za rovno s břehy, voda protrhla levý břeh u lesa, tzv. “Olší”, asi 50 m od mostu a zaplavila panské pole tzv. “pod Splavem”, dále pak selské pozemky zv. “u Lind”, část pozemků “Široké”, dále “Staré louky” a “Nové louky”. Tak to vypadalo jako jezero. Pak přišlo ještě několik již menších přívalů, které ještě zvětšily škody na úrodě i na pozemcích. Polní cesty byly tak vymleté, někde až 1 m hluboko, že se nedalo po nich jeti. Nejvíce ovšem bylo způsobeno škody na výše jmenovaných zaplavených pozemcích a loukách. Někde úroda zničena úplně, někde mnoho poškozena, na loukách otava podplavená bahnem, takže na “Nových loukách” se vůbec ani nesekla.

V měsíci září byly krásné teplé dny i noci až do konce. Jelikož přívaly srpnové učinily mnoho škody, celkovně přece mnoho prospěly tím, že půda, po čtyři léta hluboko vyprahlá, se zase dostatečně zvlažila, takže řepy, turkyně na zeleno, strniskové míšeniny, poslední jeteliny narůstlo dosti. Zemáku bylo málo. Na ty přišly tyto deště již pozdě. Musím zaznamenati, že po velikých těchto srpnových deštích ve vinohradech hrozny počaly hnit, takže již 13.9. bylo vinobraní. Bylo předčasné a tím se mnoho pochybilo. A to tím více, že počasí bylo tak krásné až do 5. října, jaké právě zrátí hroznů vyžaduje. Hrozny předčasně sebrané neměly patřičné sladkosti a proto jest u nás letojší víno jakosti špatné a dokladem toho jest, že se láme.

V říjnu počasí od pátého deštivo až do osmnáctého. Pak devatenáctého mráz 4° R, potom pěkné teplé dny až do konce, takže kopání řepy a jiné podzimní práce byly brzy skončeny. V listopadu bylo počasí pošmurné, ale dosti teplé a za celý měsíc nepřišel ani jeden mráz. Počasí v prosinci bylo již deštivé, ale zima žádná. Ještě osmnáctého bylo 11° R tepla, oralo se až do Vánoc, na Vánoční svátky bylo bláto, které potrvalo až do Nového roku.

Jako doplněk k událostem v roce minulém poznamenávám ještě toto: V roce 1933 dne 5. listopadu pronajímala se obecní honitba na veřejné dražbě. Pronajal ji velkostatkář p. Dr. Ladislav Seilern za Kč 6.110 na dobu 6 let. Větší část této honební enklávy dotyčný nájemce zase pronajal podnájemci, nynějšímu starostovi p. Tomáši Poláškovi.

Též v tom roce dne 31.7. zřízena jest ve zdejší obci Poradna pro ochranu matek a dětí. Letos dne 20. května byl na zdejší faru investován dp. farář Ondřej Bílek. Dříve působil jako farář po dvacet let ve Slušovicích a po prázdninách na uprázdněné místo řídícího učitele ve zdejší šestitřídní škole nastoupil p. řídící Bohumil Barák, který dříve působil jako řídící učitel v Osvětimanech.

V měsíci březnu vznikl ve zdejší obci požár, kterému padli za oběť dva domky čp. 200, náležící Antonii Čížkové a čp. 201 Kristýny Dobešové. Z jaké příčiny požár vznikl, nezjistilo se.

Dne 7.10. konalo se zde slavnostní odhalení pomníku, minulého roku zavražděného četnického strážmistra Jana Šimka z Kyjova za účasti sboru četnického a hasičského sboru župy Kocmanovi a občanů milotických. Slavnost započala o 9 1/2 hodině průvodem od hasičského skladiště ku pomníku, který postaven jest na poli velkostatku Dr. p. Ladislava Seinlerna u “Sypek”, kde po příchodu pěvecký sbor Jednoty Sokol z Kyjova zapěl truchlivou píseň “Oráč”. Pak četnický generál p. Putna promluvil o obětavé působnosti zavražděného strážmistra Šimka a po něm okresní hejtman p. Buzek z Kyjova. Dále četnický p. poručík z Hodonína přednesl krátký proslov, ve kterém děkoval všem účastníkům slavnosti a odevzdal pomník v ochranu obci milotické. Nato zdejší starosta p. Tomáš Polášek za spoluúčasti všech členů obecního zastupitelstva ve svém doslovu poděkoval za odkaz obci svěřený a zahráním národní hymny kapelou milotickou slavnost ukončena.

Zvláštní událost tuto nutno zaznamenati. V noci ze dne 4.11 na 5.11 byla uražená hlavice z kříže před zdejším farním kostelem. Není dosud zjištěno, zdali to učinila zločinná ruka někoho anebo vítr, který té noci byl příliš veliký. Kříž tento byl postaven v roce 1804, jak v archivu farním jest zaznamenáno, a pak v roce 1880 opraven nákladem manželů Jana a Barbory Vašíčkových.

Záhodno jest zaznamenati událost všeobecnou, totiž že letos před novou sklizní stanovila naše vláda monopolní jednotné a pevné ceny na obilí ve snaze vypomoci částečně zemědělstvu a zabrániti stálému klesání cen obilí. Pravděpodobnější však jest, že zamezila tímto monopolem obchodním spekulantům zvýšení cen obilí právě letos, když jest hlášena světová neúroda. Ceny obilí z letojší sklizně stanovený na měsíc srpen jsou: Pšenice 1 q Kč 150, rež Kč 125, ječmen Kč 128, vše dovoz Praha. Ceny tyto se každý další měsíc stupňují o Kč 1,50 na 1 q až do nové sklizně.

 

Činnost kulturní a spolková v roce 1934

16.9. Veřejná schůze československé strany sociálně demokratické
25.11. Veřejná schůze československé strany lidové


Divadelní a tělocvičná představení

6.1. Jednota Sokol: Sůl nad zlato
11.3. Jednota Orla: Dětská besídka na oslavu narozenin presidenta Masaryka
2.4. Jednota Sokol: Pomlázkový večírek
21.5. Jednota Orla: Když kocour není doma, mají myši pré
20.5. Jednota Sokol: Mařenku si neber
24.6. Školní dítky: Jak se stal švec Ivánek princem
28.6. Jednota Sokol: Večírek na rozloučenou
1.7. Jednota Orel: Župní sjezd
26.8. Jednota Orel: Žákovská besídka
28.9. Jednota Orel: Svatováclavská akademie
28.10. Jednota Sokol:Slepý ženich
28.10. Jednota Orel: Zábavná besídka
8.12. Jednota Sokol: Mikulášský večírek
9.12. Jednota Orel: Dědoušek si namlouvá
31.12. Jednota Sokol: Silvestrovský večírek
3.6. Jednota Sokol: Veřejné cvičení

 

Pohyb obyvatelstva v obci milotické v roce 1934. Narozeno 30 (17 hochů a 13 děvčat), oddáno 16 dvojic, zemřelo 14 katolíků, 1 bez vyznání. Přírůstek 15.

 

další rok