1919

1919

První rok ve svobodné, samostatné republice. Zdálo se nám, že až dosáhneme samostatnosti, budeme oplývati všemožnou hojností nejlepších věcí, ale není tomu tak. Nastává všeobecné zklamání. Není dostatek potravin, oděv i obuv v ceně stoupá víc a více. Práce jak na poli tak i v průmyslových závodech koná se ledabyle, žádnému do vážné a svědomité práce se nechce. Nejvíce zase bylo práce s rozličnými soupisy a výkazy, ale k ničemu to nebylo. Na jaře nastal soupis majetku; každý musil přiznati svůj movitý i nemovitý majetek; zlato a stříbro mu vzali, totiž prý uložili na vklad, kde to odvedené zlato a stříbro jest uloženo a kolik toho nasbírali, žádný se nedověděl.

Papírové rakouské peníze museli jsme také odevzdati, polovici z nich okolkovaných českými primitivními kolky nám vrátili, ostatní si podrželi jako vklad. Myšlénka prvního československého finančního ministra Dra Rašína byla dobrá, chtěl udržeti kurs českých peněz a lid trochu naučiti šetřiti, ale obé se zvrtlo. Kurs těchto okolkovaných peněz byl vyšší než bývalé koruny rakouské a toho využitkovali židé, nadělali si jednoduše českých kolků, polepili rakouské peníze tištěných rakousko uherskou bankou a pašovali do československé republiky, že koncem roku žádný s jistotou nemohl tvrditi, má-li papírový peníz s pravým československým kolkem nebo falešným. Všechny pak předměty stoupaly víc a více v ceně, takže kupující musil míti vždy veliké množství peněz, aby mohl něco koupiti. Všeobecná byla také stížnosť na nesvědomitost a úplatnost. Na poště i dráze věci k dopravě svěřené se ztrácely, do úřadů dostávali se lidé bez vzdělání, měli-li jen dobrou hubu a náleželi-li k panující straně sociálně demokratické neb agrárnické. To jsou však věci všeobecné, o kterých budou jiní psáti. Všeobecně však se praví, že Češi nedovedou vládnouti sami sobě, aneb že velká doba netrefila malé lidi.

V tomto roce vysázeli jsme lípy. Lípy byly sázeny u sochy blahoslavené Panny Marie naproti fary dne 28. října slavně a pojmenovány: 1. Lípa Vítězné ochránkyně Moravy, 2. lípa Masarykova, 3. lípa našich vojínů a legionářů, 4. lípa maršála Focha. Odpoledne téhož dne šli jsme pod Šidleny a zasadili tři lípy, jež pojmenovány: 1. u kříže lípa Svobody, 2. na sklepích lípa Wilsonova, 3. u farské boudy lípa svorných Slovanů.

Téhož roku uspořádal jsem sv. missie od 30.11. do 8.12. missionáři byli otcové z T.J. ze svatého Hostýna, superior vldp. P. Antonín Ostrčilík, P. Josef Rybák a P. Jan Dvořák. Svaté missie velmi se vydařily.

Dal jsem také zhotoviti do kostela pamětní desky padlých a zemřelých vojínů farníků. Přes osmdesát jmen! Tolik obětí hrozná válka si vyžádala z naší farnosti, ale ještě nejsou všichni. Mnoho ještě je nezvěstných a v legiích na Sibiři, z nichž někteří žádné zprávy o sobě nedávají, jsou asi také mrtví a pochováni neznámo kde. Náklad na pamětní desky byl přes 2.500 Kč a uhrazen sbírkami.

Úroda v tomto roce byla prostřední; vína málo a velmi kyselé. Obilí a zemáky byly zabaveny a rekvirovány: obilí po 70-80 Kč jeden metrický cent, zemáky po 28 Kč 1 q. Přese všechny rekvisice málo se narekvirovalo, poněvač rolníci za tak nepatrnou cenu nechtěli obilí dávati a raději je skrmovali dobytku, neb na tom přirůstalo a tržily se ceny nikdy neslýchané. Za roční hříbě 10.000 Kč i více, za prase selátko až 45 Kč za kg, za vykrmeného vepře 2-3 tisíce. Hovězí dobytek v první polovici tohoto roku ještě se prodávati nesměl, rekvirovali jej pro vojsko a města za 3 až 4 Kč za jedno kilo živé váhy. Následkem toho žádný se nesnažil hovězí dobytek pěstovati a telata potají zabíjeli a snědli doma. Také však co rolník kupoval, bylo nesmírně drahé a pořád stoupá. Boty až 600 Kč, klobouk až 120 Kč a více atd. Všude drahota, nedostatek, nespokojenosť a nevražení strany proti straně, stávky, zvyšování mzdy, tak končí první rok v nové československé republice, rok 1919.