1923

1923

Rok 1923 plynul bez velkých událostí dosti klidně. Generální visitace nebylo ve farnosti od roku 1893 a poněvač nejd. p. arcibiskup Dr. Stojan byl již churavý, poslal za sebe do bzenecko-kyjovského děkanátu zástupce, aby jménem jeho vykonali některé práce s jenerální vysitací spojené. Byl tady 4. června jako delegát P. Mik. Fischer, děkan strážnický a P. Jan Jančík, farář ve Veselí. Prohlédli kostel, kostelní předměty, kostelní a jiné účty, matriky a jeli dále.

Blahobyt, jak jsme očekávali, v osvobozené vlasti nenastal, peněz a výdělků málo a proto lidé houfně se stěhovali do Ameriky i do Jižní do Argentiny, poněvač do Severní počet vystěhovalců byl obmezen. Z farnosti nejméně sto hlásilo se do Severní Ameriky, ale jenom asi 30 se jich vystěhovalo, ostatní musí čekat na příští roky. Daně vysoké a nejrozmanitějšího druhu, ale nic to neprospívá, neb ještě více se vydávalo a těžko vymačkanými penězi plýtvalo; mnozí pak, kteří ve státě a vládě domohli se vlivu, považovali republiku za svoji dojnou krávu. Defraudace, úplatky u vlivuplných osob bylo na denním pořádku, takže stát československý v tomto roce co se týče korupce stal se smutně známým po celém světě.

Též zkrachovalo několik bank pro hýřivé hospodaření vedoucích osob. I mnozí občané byli poškozeni úpadkem Moravsko-slezské banky, jež měla filiálku v Kyjově a u níž mnozí Miločané měli úspory uložené. Občanská záložna milotická měla 120 akcií této banky, které se staly bezcennými a tak utrpěla také škodu na 50.000 Kč. Jak to tak dále půjde, tak nám tu republiku rozkradou. Přitom však to jest nejsmutnější, že o žádném z těch velkých zlodějů nebylo slyšeti, že by byl odsouzen, ale když selka přinesla na trh několik vajec a chtěla o několik haléřů více než jí paničky dávaly, hned jí hrozily lichevním soudem a staly se případy, že mnohý za korunu za dvě, kterými zboží předražil, byl odsouzen na několik měsíců a velké peněžní pokutě, ale poslanec, senátor, ministerský rada, ředitel banky, kteří se dopustili milionových korupcí, byli chráněni a nic se jim nestalo, poněvač měli z nich strach, aby nepověděli na vyšší ještě větší zpronevěry. Tak vypadal veřejný a politický život v pátém roce naší samostatnosti.

V tomto roce obec vacenovská zřídila si hřbitov, který jsem 7. října o slavnosti Svatého Růžence posvětil. První na tomto hřbitově byl pochován Josef Babiček, tesařský pomocník, mládenec, vojenský invalida. Jeho otec padl na italském bojišti.

Roku 1923 měli jsme volby do obecního zastupitelstva. Podávám výsledek hlasů jednotlivým stranám odevzdaných. Kandidovaly tři strany: 1. lidová, 2. lidová domkařská a 3. komunistická. První dostala 432 hlasů a 11 mandátů, druhá 185 hlasů a 4 mandáty, třetí 126 hlasů a 3 mandáty.

Tohoto roku obec zrušila vybírání školního platu a snížila nájem z obecního hostince na 10.000 Kč. Rok 1923 byl prostředně úrodný, ovoce nebylo, vína málo a kyselého. Obilí ku konci roku stálo: pšenice až 170 Kč, réž 140 Kč, ječmen 130 Kč, zemáky červené 26 Kč, žluté 36 Kč.