1921

1921

Rok 1921 byl rokem urputného boje protináboženského a proticírkevního. Ze škol vyhazovali kříže a proto není divu, že i kříže a sochy svatých na veřejných místech byly káceny a zneuctívány. U nás kříž na cestě z Milotic do Ratiškovic, tak zvaný Žufanský, byl dosud podvakráte povalen a rozmlácen, roku 1920 ponejprv. Sbírkami dobrodinců dal jsem jej v roce 1921 opraviti a znovu postaviti, ale zase v roce 1921 neznámými zločinci povalen a rozlámán. Tento rok vyznačuje se také velkým počtem vyloupených kostelů a kaplí. Více než polovice kostelů v našem děkanství bylo vyloupeno. I na náš kostel došlo, ačkoliv považovali lidé za nemožné, by některý zločinec se odvážil vyloupiti kostel uprostřed osady. Z 28. na 29. července tak se stalo. Kostelníci ráno přišli se smutnou zprávou, že kostel jest vyloupen. Tato zvěsť všechny ohromila. Hned jsem zajel do Kyjova pro četnictvo. I vypravili se dva četníci se mnou a po úvaze různých okolností zavezl jsem je do Hodonína, kdež ku velké naší radosti jsme se dověděli, že kostelní zloději jsou již chyceni, pozavíráni a kořist jim odjata.

Vůdcem zlodějů byl zdejší rodák Vincenc Mrkvica, mladík asi 22letý. Otce měl alkoholika, který ženu utrápil a sám předčasně zemřel. Vincek sirotek byl dán od obce na vychování policajtovi a zároveň kostelníkovi Mrkývkovi, byl i ministrantem. Když vychodil obecnou školu, Mrkývka poslal Vincka na učení řemeslu stolářskému ku svému příbuznému do Vídně. Tam Vincek vytrval do války, potom byl na vojně, ale již tam prováděl různé kousky, přišíval si značky povýšení a metály za udatnosti, jak toho potřeboval a jak se mu to právě hodilo. Po převratu, když rakouskouherská říše se zhroutila a nastala československá republika, milý Vincek oblekl uniformu československého důstojníka, přišel do Hodonína do tabákové továrny, kde se vykázal plnomocenstvím, ovšem které si sám zhotovil, od ministerstva národní obrany, že jest oprávněn fassovať tabák, doutníky a cigarety pro vojenské posádky na Slovensku. Bylo mu uvěřeno. Když po částkách vyfassoval tohoto tehdáž nesmírně vzácného zboží asi za půl milionu korun a keťasům draho rozprodával a přitom hýřil a utrácel, podvod byl prozrazen a Mrkvica odveden k vojenskému soudu a odsouzen na dva roky na Špilberg. Odtud brzy zdrhl, byl chycen, předán divisnímu soudu v Olomouci, odtud zase utekl a zdržoval se tajně v Hodoníně, kdež v témž čase vymyslil si plán vyloupiť chrám Páně v Miloticích.

Najal si pět mladíků z Hodonína jako pomocníky. Přišli do Milotic v noci, ale kostel byl uzamčený. Lehli si tedy za ohradní zeď a čekali, až kostelník odzvoní ranní klekání, kteréž časně zvoníval. Po ranním klekání kostelník nechal zevní dvéře již nezamčeny a těmito dveřmi zloději vešli do předsíně, odtud ku choru a zvonici, pak na klenbu chrámovou, kdež otvorem uprostřed klenby spustili jednoho do kostela. Pomocí tohoto otevřeli dvéře chrámové, vešli do kostela, přes kazatelnu do sakristie a nyní rabovali. Vyloupily všechny pokladničky, z oratoře nabrali svíce, alby, komže, rochetky, v sakristii vzali dva kalichy, pacifikal, loďku, nádobky na sv. oleje, z tabernaklu vzali ciborium i se sv. hostiemi. Měli spadeno na vzácnou monstranci, ale ta byla na štěstí uschována na faře. S tímto lupem do plachet svázaným dali se k Hodonínu a tam něco vhodili oknem do jednoho stavení, věci kovové dali nésti dvěma chlapcům. Jednání jejich ze vzdálí zpozoroval hodonský strážník, chlapce zadržel, když zloději je opustili. Chlapci všechno pověděli, pět zlodějů ještě téhož dne bylo pozatýkáno. Mrkvica utekl, ale druhé noci byl chycen od rolníků v Lužicích, kteří hlídali na poli úrodu.

Na druhý den jel jsem k soudu do Hodonína pro ukradené předměty, ale některé už byly pryč, jedna nová alba, svíčky, klíček od tabernakula; komže kostelníků již byly rozpárány, obnosy z rozlámaných pokladniček také pryč. Co dělali se sv. hostiemi, jsem se nedověděl. Potom sepsán protokol u okresního soudu v Kyjově, ale co se s lupiči stalo, zdali byli potrestáni, nikdy jsem se nedověděl. Mrkvica byl odveden ku vojenskému divisnímu soudu v Olomouci, odtud v listopadu zase utekl a v Hulíně setkal se na nádraží s jedním vojínem z Milotic, který jel na dovolenou. Po tomto vojínu dal mě prý pozdravovať.

Radosti v tomto roce zažili jsme málo, ale dvě události zanechaly v mysli mé i farníků milou památku. Ve Skoronicích 8. září byla slavnosť dopoledne církevní, odpoledne dožínková. Slavnostním kazatelem byl Dr. Žůrek a s ním přijeli tři universitní profesoři z pařížské university, dva redaktoři a spisovatelé z Lublaně a jeden důstojník z Ukrajiny. Ač jazykem valně jsme si nerozuměli, upřímností a pohostinstvím Skoroňáků byli všichni tito vzácní hosté nadšeni a odnášeli ze slováckého kraje nejlepší dojem. Jeden profesor dal se fotografovati ve skoronském kroji, i poslal jsem mu tuto fotografii do Paříže na universitu, načež mi velice srdečně latinským dopisem poděkoval.

Ku konci listopadu měl ve zdejším chrámu Páně duchovní cvičení P. Leandr Brejcha z Uherského Hradiště s velmi dobrým prospěchem.

Rok 1921 byl velmi suchý a horký. Následkem sucha bylo sena a jeteliny málo, bramborů poskrovnu, obilí však dosti sypalo a vína bylo hojně a velmi dobré, ale drahé, pod 15 Kč litr se neprodávalo. Nakapali však do něho žluči financi, neb běhali po sklepích a musel každý kdo měl přes 2 hl zaplatiti jednu korunu z litru. Vůbec daně rostou v republice neobyčejně a přitom půjčky státní jak doma tak i v cizině rostou jako houby po déšti. Jak to s takovým hospodářstvím dopadne, nesnadno prorokovati.

 

Počet obyvatel	římskokatolíci	nekatolíci	židé
Milotice	1 464	13*	0
Skoronice	481	0	0
Vacenovice	1 282	2**	3
celkem	3 227	15	3

 

* odpadlíci učitelé a jejich rodiny, ** nadučitel a dcera

 

Obecní rozpočet vypadal pro rok 1921 takto:

Potřeba 75.224 K
Úhrada 40.178 K
Schodek 35.026 K

Školní rozpočet 17.823 K.
Má se uhraditi 250% přirážkou.

S obecním hostincem obec velkého štěstí neměla. Nájemce za jistou cenu hostinec vydražil, ale již do příštího sezení poslal žádosť, aby se mu slevilo, a když ne, dal výpověď aneb s obcí se soudil. V tomto roce 26.1.1921 dával se hostinec zase do nájmu a vydražen vysoko:

1. Bělík Václav nabídl 14.050 K
2. jiný 14.000 K
3. Krist Vavřín, dosavadní nájemce a zdejší rodák 13.700 K, ale již do příštího sezení poslal žádosť o slevu. Žádosti nevyhověno a hostinec dáván v roce 1922 zas do nájmu a nejvyšší nájemné nabídl Alois Jež z Vyškova 15.600 K a také hostinec do nájmu dostal na tři roky.

Příjmy i vydání bylo v těchto bouřlivých letech veliké. Kupříkladu v roce 1920 měla obec tyto účty: příjem 144.608,78, vydání 143.700,65, hotovosť 908,13. Nejvíce vynesly vysoké přirážky.