Navigace

Obsah

1912


Rok 1912 byl rokem slavností. V naší farnosti byl 19. května posvěcen prapor Omladiny ve Vacenovicích. Slavnosť se pěkně vydařila. Matkou práporu byla choť zemského hejtmana p. hraběnka Sereniyova, slavnostním kazatelem byl Dr. Kl. Žůrek, kněz z Nové Říše a vldp. děkan Sedláček ze Bzence prapor posvětil.

Na svatém Hostýně byla slavnosť korunování blahoslavené Panny Marie; z farnosti jsme spoluvypravili 14. srpna zvláštní vlak z Břeclavi, jehož v hojné míře farníci použili. Slavnosť korunovace 15. srpna byla velkolepá, ač večer a v noci ze 14. na 15. srpna pršelo, 15. srpen byl dnem překrásným.

Ve Vídni konal se světový sjezd eucharistický a také z farnosti použili jsme zvláštního vlaku z Hradiště. Slovácko bylo na sjezdě velmi četně zastoupeno, náš průvod byl provázen dvěma hudebními sbory. Sjezd eucharistický byl navštíven ohromě, ale počasí bylo velmi špatné, pršelo stále po všechny dny a proto na zevnějším lesku velmi utrpěl.

Rok 1912 byl povětšině studený a mokrý. Zvlášť podzim byl neustále déštivý, takže práce v poli ustavičně vázla. Tak se stalo, že na panském dobývali řepu ještě v druhé polovici ledna 1913. Obilí bylo dosti i bramborů, ale vína opět žádného, neb květ následkem déšťů a zimy opadl.

Politicky byl rok 1912 velice napjatý, zvláště když vypukla válka křesťanských států s Tureckem. Naše Habsburské mocnářství zapomínajíc, že Slované byli, kteří po staletí odráželi útoky Turků na rakouskou říši, postavilo se na stranu nepřátel Slovanstva a zvláště proti Srbsku pořád něco mělo, takže se už zdálo, že Rakousko každým okamžikem vtrhne vojensky do Srbska. Bylo ve farnosti před vánocemi mnoho pláče a nářku, když mnozí synové, manželé i otcové museli náhle narukovat na srbské a ruské hranice.

V tomto válečném poplachu zažili jsme i rozčílení domácí. Ze 17. na 18. prosince vplížil se do komory chlap, chtěje asi v noci krásti. Služka šla večer do komory pro otruby a uviděla zpod mandla trochu vystrčenou ruku a kousek kabátu. I pobouřila domácí, můj synovec, pacholek, já a p. kaplan běželi jsme do komory, chlapa jsme vytáhli, svázali a pak jej zavedli do obecního hostince, kde policejní úřad se radil, co s ním v noci. Jedni radili, aby byl ještě v noci odveden do Kyjova, druzí, že až ráno, a aby do rána byl zavřen do vězení, jež jest na dvoře v obecním hostinci. Tento návrh zvítězil, když ještě hostinský potvrdil, že jeho dva řezničtí silní a ostří psi budou bezpeční strážci vězení. Ale chlap do rána z vězení se prolámal a utekl k velké zlosti četníků, kteří ráno pro tuláka přišli. Ale zloděj daleko neutekl. Po útěku z Milotic vloupal se do měšťanské školy ve Strážnici a ze skříní pobral výšivky a prádlo, jež tam žačky a učitelky měly a potom to v okolí prodával a byl přitom chycen. Já a domácí měli jsme tu nepříjemnosť, že jsme museli k úřadům do Kyjova a do Hradiště zakládať protokoly. Tu teprvé jsme se dověděli, že nevítaný návštěvník byl již zkušený zločinec, neb jak v Hradišti četli, měl teprv 45 roků a 22 z nich proseděl v žalářích. Za návštěvu pak u nás a ve strážnické škole dostal 2 roky. Prý byl z Vážan u Vyškova.

V roce 1912 byl tady zamýšlen Rybářský spolek, který by měl za účel kanal na zafaří upraviti na rybník. Obecní výbor projednával tuto záležitosť v sezení 2. února 1912, povolil kanal upraviti na rybník, ale k tomu nedošlo pro neklidné a rozbouřené časy. Kdy rybník se uskuteční, nedá se předurčiti.

další rok