1993

1993

Kronikář

V roce 1991 jsem byl pověřen starostou Obecního úřadu vedením kroniky naší obce Milotice. Jmenuji se Ladislav Lunga, narozen 22. března 1932 v Miloticích v zemědělské rodině. V roce 1942 jsem začal navštěvovat čtyřletou chlapeckou měšťanskou školu v Kyjově, která byla rozšířena o pátý ročník. Po absolvování pěti tříd jsem nastoupil do učebního poměru jako obchodní příručí. Získal jsem výuční list, obchody se začaly likvidovat a přecházely do družstevních nebo státních podniků.

V roce 1950 jsem musel přejít do těžkého průmyslu a tam jsem pracoval až do nástupu na vojenskou službu do roku 1953. Po 26 měsících PTP vojenské služby, kde jsem fáral na dole Doubrava, jsem musel přejít do zemědělství. V roce 1961 mně bylo umožněno navštěvovat Zemědělskou technickou školu v Kyjově. Po skončení školy jsem nastoupil do Státního statku v Hodoníně, tam jsem pracoval a byl přemísťován podle potřeby, poněvadž Státní statek měl čtrnáct závodů. Po 35 odpracovaných letech jsem odešel v roce 1992 do důchodu na zasloužený odpočinek.

 

---

Milotice

Milotice jsou jménem čeledním, to znamená, že byly založeny lidmi nějakého Miloty roku 1020-1080, po obsazení knížete Břetislava.

Nejstarší milotickou památkou je misál zdejšího kostela, nyní ve Státním archivu v Olomouci, z roku 1341. Fara se připomíná ve 13. století a tehdy jsou majiteli Milotic bratři Čeněk a Zbyněk z Ronova, jinak z Letovic až do roku 1360. Jejich rodový znak je zasazený v nároží budovy v bývalé jízdárně v zámku (dvě překřížené sukovité haluze). Ronajci drželi Milotice až do počátku 15. století, kdy k nim patřily Dubňany, Jarohněvice, zaniklé Mokronosy, které ležely mezi Dubňanami a Šardicemi, počátkem 15. století je prodali pánům z Moravan, kteří byli loupežní rytíři a velcí přívrženci husitství. Napadali široké okolí spolu s husity z Nedakonic, zničili zcela klášter Velehradský, Augustiniánské středisko svatého Klementa u Osvětiman, klášter Hradisko v Olomouci, Dolanech, dobili Kroměříž, kterou jim musel král Zikmund zapsat do Zemských desek jako jejich vlastnictví. Rozbořili kostely v Polešovicích a Boršicích. Kámen z nich nechali převézt do Milotic a použili jej ke zpevnění tvrze. V době vinobraní dělali nájezdy do Rakouska, kradli hrozny, víno, vraždili a páchali násilnosti. Pro velké stížnosti na jejich řádění byla vyslána zemská garda, která tvrz oblehla a pomocí dobývacích věží se jí zmocnila. Dobývání trvalo 6 týdnů, od 5.4. do 26.5.1449, tedy 15 let po Lipanech. Pro četné dluhy pánů z Moravan přešly Milotice v roce 1460 do majetku pánů z Kravař. Milotice často měnily majitele. V roce 1611 patřilo panství Zikmundovi ze Zástřizlí, který vlastnil i Buchlov.

V té době patřilo k panství Milotic: Vacenovice, Mistřín, Skoronice, Nětčice, Čeložnice. Milotice měly tehdy jen 33 osadlíků. Byli povinni platit vrchnosti: při svátku svatého Václava 3 groše, při svátku svatého Jiří 5 grošů, při svátku svatého Martina 1 husu a na Vánoce 1 slepici. Přes rok měli zaorat 4 hony, nažít 8 kop ozimů, 12 kop jařiny, 2 dny hrabat seno, 2 dny vozit obilí z pole do stodoly, natrhat 2 kopy konopí, vyvézt 12 fůr hnoje, dovézt 3 fůry dříví. V zimě nasekat a odvézt ledu do lednice, opravovat hráze rybníka, sekat díry v ledu, aby ryby nezmrzly. Obyvatelé také trpěli nájezdy nepřátelských vojsk z Uher. Tak zanikly obce Jiříkovice, Borky, (mezi Skoronicemi a Miloticemi), Hostašov u Čeložnic. Ve válce proti Turkům se vyznamenal Fridrich ze Žerotína v roce 1566.

Velmi postižení byli obyvatelé Milotic roku 1623 vpádem vojsk uherského velmože Bethlena Gabora, vpadli do zámku, vypálili pivovar, kradli obilí a vše co se dalo. Zajali hodně lidí, mladší prodali do otroctví, starší pobili, takže zůstali jen 3 usedlíci. Kraj byl postižen i v roce 1705 po vpádu uherských Kuruců. Ti vypálili nově postavený kostel, který se stavěl na místě starého kostela, který hrozil zřícením a to v roce 1697-1703, tehdy shořela věž i střecha. Ve velmi krátké době bylo vše opraveno.

V roce 1648 se dostal k majetku Sereny (Maďar), který vlastnil i Bojkovsko – panství Nový Světlov. Ten přesídlil z Bojkovska do Milotic jen 8 osadlíků (Do Vacenovic a Mistřína 80 rodin – ty byly méně zpustošené než Milotice). Tito osadlíci byli osvobozeni na 10 let od roboty a platů. Serenyové byli velmi dobří hospodáři a brzy se jim podařilo stav panství zlepšit. Od té doby přežívají rodná jména Kundratů, Kasanů, Šťastných, z nichž Václav byl prvním známým pudmistrem po třicetileté válce.

V roce 1750 bylo v Miloticích 38 rodin a 66 podruhů. Ti pomáhali plnit robotní povinnosti. Po zaniklých obcích Jiříkovice a Borky obdělávali pole milotičtí osadlíci. V roce 1668 byly postaveny 3 díly zámku, okrasná zahrada, kuchyňská zahrada, bažantnice, ovčírna pro 3.000 kusů oveček, krav bylo jen 120 kusů. Do roku 1770 byla všechna půda i usedlosti majetkem vrchnosti, sedlák byl jen dědičným uživatelem. V témže roce byla vrchnost vybídnuta císařem, aby grunty prodala jejich uživatelům, ovšem to se sedlákům nelíbilo. Pokud byl majetek vrchnosti, byla povinna se starat o jeho dobrý stav. Když vyhořel, byla povinna dát materiál a znovu postavit. Někteří sedláci pole nekupovali a raději zběhli z gruntu (což bylo trestné) do Uher, kde poddanství nebylo tak těžké.

Po třicetileté válce byly robotní povinnosti Marií Terezií a jejím synem Josefem zmírněny. To trvalo do roku 1848, kdy byla robota zrušena. Nastal však neklid, podruzi byli bez obživy, sedláci se dali na pití, měli naráz více času, čehož využili židé, kteří byli v hospodách. Mnozí sedláci následkem pití přišli o majetek. Hodně zachránil zdejší administrátor pater Vincenc Janalík. Získal od 1.000 lidí slib střídmosti, který varoval před pitím.

Jako první v okrese byla v Miloticích založena Občanská záložna, která přetrvala až do znárodnění peněžnictví. Kolem roku 1880 žádala obec o povýšení na městečko, což ale nebylo povoleno. Těžba lignitu začala už v roce 1842, v roce 1908 byl zbudován lihovar a v roce 1913 postavena první elektrárna. Královské město Kyjov ještě svítilo petrolejkami, ale Milotice měly již i venkovní osvětlení.

Škola byla zde již po třicetileté válce. Roku 1880 hrozila zřícením. Učilo se přechodně v zámecké budově, která původně sloužila pro důstojníky zámecké posádky. V roce 1883 byla postavena nová škola a roku 1908 byla rozšířena. Po hudební stránce se o rozvoj zasloužil nadučitel A. Drdácký. Působil 37 let v Miloticích, vychoval mnoho dobrých muzikantů, koncerty se hrály v zámecké sala terreně. Hodně podporoval kulturní činnost majitel panství Karel Seilern. Hrabě Karel Seilern byl doktor medicíny, byl svobodný, měl od císaře zakázáno se ženit. Byl trochu výstřední povahy, převlékal se jako zdejší lidé do kroje, povazoval se povříslem a podobně (byl částečně duševně chorý).

Po jeho smrti zdědil panství synovec hrabě dr. Ladislav Seilern, za manželku si vzal Antonii Laudonovou z Bystřice pod Hostýnem (její otec všechen majetek prohrál za jedinou noc v Monte Carlu). Měli 3 dcery a syna, děti se jmenovaly: Marietta, Eliška, Zita a Karel. Hrabě Ladislav – právník, byl majitelem až do roku 1945, kdy byl po skončení války vyvezen i s rodinou. Na příkaz své manželky se přihlásil k německému občanství. Majetek byl znárodněn.

V dubnu v roce 1945, když se blížila fronta, požádal pan hrabě panské kočí, aby mu odvezli nejcennější věci a potraviny do úkrytu v chřibských horách, které mu rovněž patřily. Zde ve vesnici bojovali vojáci Rumunské armády, opojeni alkoholem z milotického lihovaru nestačili na obranu a tak po pěti dnech je posílila Rudá armáda z Ruska a naše vesnice byla osvobozena. Pan hrabě s manželkou a dcerou se už nesměli do zámku vrátit, poněvadž zámek obývali osvoboditelé a hrabě s rodinou byl v místním chudobinci. Za několik dní byli převezeni do bývalého koncentráku ve Svatobořicích, kde museli těžce pracovat. Paní hraběnka brzy zemřela, byla pochována na místním hřbitově. Pan hrabě na základě Benešova dekretu byl přesunut s dcerou do Rakouska, kde jako právník nashromáždil mnoho majetku. Sovětská armáda jako osvoboditelka brala svoji kořist ze zámku. Co se dalo odvézt na nákladních autech, tak se odváželo a co se nedalo odvézt, tak se pálilo.

Po několika letech byly pozůstatky paní hraběnky exhumovány, spáleny a popel převezen do Rakouska. Dcera Marietka několikrát navštívila naši vesnici a na dotaz: “zda by chtěla bydlet v Miloticích”, odpověděla “ano”, ale ne na zámku. A na druhou otázku: “co by chtěla z jejich majetku?” odpověděla, že nic, jen aby monstrance a svícny byly dány do milotického kostela. Poznala, že všechna světská sláva je jen polní tráva. Tak skončila naše milotická šlechta.

 

---

Obecní úřad

Nový rok začal rozdělením Československa na dva samostatné státy – Českou republiku a Slovensko. Slováci blokovali v parlamentě všechny důležité zákony, společně se nedalo nic dělat. Na závěr, kdy se naposled hrála československá hymna, mnohým přítomným oko zaslzelo.

 

Pasport obyvatelstva

 

 

Některé body ze schůzí obecního zastupitelstva:

- Pekárna v Domě služeb ponechána dohlížecímu výboru Jednoty.
- Byla odprodána stará hasičská zbrojnice panu M. Mrkývkovi, výtěžek bude použit na nákup materiálu na výstavbu garáže pro požární vozidla.
- Cukrárna byla ohodnocena a prodána paní J. Grufíkové.
- Plynofikace obce – přípojky pro plynoměr bude platit Obecní úřad.
- Zrušení obecní skládky odpadků, podán návrh na odvoz domovního odpadu.

 

Rozpočet Obecního úřadu na rok 1993

 

Příjmy

 

 

Výdaje

 

 

---

Mateřská škola

Na školní rok 1992/1993 se velmi snižují počty dětí ve třídách, je vydána vyhláška, která stanoví, že do jedné třídy mateřské školy se zapisuje zpravidla do 20 dětí. U nás se snížil počet dětí. V předškolní třídě je zapsáno 29 dětí, ve třídě mladších dětí 25. Ve školce pracují p. Jestřábová, p. Kotásková, p. Vodáková, p. Balusová, v září 1992 odešla do důchodu p. Rybová Růžena – kuchařka. Místo ní vaří p. Svorová, vedoucí školní jídelny je p. Procházková J.

Od ledna 1993 došlo k velkým restriktivním opatřením ve mzdové oblasti, snížil se limit financí na mzdy, proto dochází k úpravě úvazků (jinde i propouštění učitelek). Učitelky včetně ředitelky mají úvazek na 0,76%, později na 0,85%, provozní na 0,6, odmítají prát, séct trávu na zahradě, pečovat o zahradu a podobně. Proto začala prát p. Jestřábová, pomáhá se žehlením p. Kotásková, někdy i p. Vodáková. Naštěstí tento stav trvá jen do září. Provozním zaměstnancům se úvazky upravily na 0,85. V rámci tohoto opatření odešla předčasně do důchodu p. Lungová Marie – kuchařka. Místo ní nebyl přijat nikdo, v kuchyni pracuje jedna kuchařka.

Na podzim se začalo s plynofikací kotelny, od listopadu se topí plynem. Topí školnice Lenka Havelková.

 

---

Základní škola

Školní rok 1992/1993 začal v úterý 1. září. Slavnostní zahájení proběhlo v tělocvičně základní školy za přítomnosti starosty obce p. Františka Šťastného, rodičů žáků prvních tříd, zaměstnanců a žáků školy. Do školy nastoupilo 426 žáků, na první stupeň 159, na druhý stupeň 267 žáků, z Milotic 279 žáků, z Vacenovic 124, ze Skoronic 18 a z Vlkoše 5 žáků. Žáci jsou rozděleni do 18 tříd. Na prvním stupni učí 6 učitelů, na druhém stupni učí 17 učitelů.

Od 1.9.1992 došlo k velkým změnám v obsazení pracovníků školy. Na místo ředitele školy v konkurzním řízení nastoupil dnem 1.8.1992 pan Mgr. Luboslav Slezák, doposud ředitel Základní školy Hodonín. Dojíždí z Hodonína. Jako administrativní pracovnice nastoupila od 19.10.1992 paní Jana Šťastná.

Dne 2.2.1992 byla provedena registrace Školní rady. Tato by měla pracovat s vedením ZŠ na zlepšení úrovně a kvality výuky a ostatních okruhů činnosti na základě připomínek a podnětů rodičů žáků ZŠ. Školní rada je náhradou za SRPŠ, volí svého mluvčího, získává finanční prostředky od rodičů, schvaluje rozpočet z kulturních a sportovních akcí.

V letošním roce pracovaly na prvním stupni kroužky anglického a německého jazyka, zdravotnický kroužek, kroužky výpočetní techniky, základy s počítačem, zeměpisný kroužek, přírodovědný kroužek, ruční práce, sportovní kroužky, střelecký kroužek, kroužek mladých knihovníků.

Školní knihovna – knižní fond byl obohacen o knihy dříve zakázaných autorů a o náboženskou literaturu. Nových knih přibylo 41 kusů.

Stravování – bylo přihlášeno 241 strávníků. 16.3.-18.3.1993 bylo ředitelské volno z důvodů chřipkové epidemie. Družba – v důsledku rozdělení republiky omezeny družební styky jen na zdvořilostní návštěvy. Průměrný výdělek všech pracovníků školy činil 5.390 Kč.

Náboženství se vyučovalo v první až osmé třídě jednu hodinu týdně. Vyučovali katecheti Božena Bártová, Vít Lunga a ing. Marie Lungová pod vedením děkana Radima Hložánky z Mistřína. Úroveň výchovně vzdělávací práce lze hodnotit kladně. V letošním roce neprospěli 4 žáci, vyznamenání získalo 62 žáků, což je 23%.

Ve středu 4.11.1992 vypukl požár v uhelně. Včasným zajištěním byl během dvou hodin zlikvidován. Škoda byla odhadnuta jen na 1.000 Kč.

 

---

Zdravotnictví

Zdravotnictví od sametové revoluce roku 1989 prodělalo značné změny. Velká většina lékařů ze středisek přešla na soukromé ordinace. Byl zaveden systém úhrady od zdravotních pojišťoven. Zdravotní středisko v Miloticích bylo vybudováno v akci Z, pak bylo převedeno do vlastnictví státu, do správy nemocnice s poliklinikou v Kyjově. Na zdravotním středisku jsou tři oddělení: Všeobecné pro dospělé, ošetřující lékařka Dr. Eva Kebrlová. Zubní oddělení, ošetřující lékařka Dr. Dana Holešínská a dětské oddělení, lékařka Dr. Hana Salavová. Zdravotní středisko mají v pronájmu od NSP Kyjov. V Miloticích jsou ošetřováni pacienti z Milotic, Vacenovic a Skoronic.

Změny ve zdravotnictví sebou nesou negativní i pozitivní dopady na pacienty. Pacient si může vybrat ošetřujícího lékaře a také zdravotní pojišťovnu, u které bude pojištěn. Teď jsou dostupné různé léky a pomůcky tuzemské i zahraniční. Mezi negativa patří finanční podíl pacienta na některé léky, protože zdravotní pojišťovny hradí plně pouze základní léky. Nejčastější nemoci u Dr. Kebrlové jsou nemoci pohybového ústrojí a nemoci oběhového ústrojí. V posledních letech se častěji vyskytuje astma a rakovina plic, proti dřívějším letům.

Naše lékařky spolupracují s ČČK. Do této organizace je zapojen i pan farář. ČČK spolupracuje se Svazem křesťanských žen, které také pečují o zdraví našich občanů. Dobře se též zapojily do spolupráce s mládeží a to paní Hrdličková Anastázie a paní Šlajferčíková Kamila. Od úmrtí Dr. Janíčka se na středisku vystřídalo 43 lékařů do nástupu Dr. Kebrlové v roce 1987.

V tomto roce zemřelo 18 lidí, z toho 6 žen (průměrný věk 75,5 roků) a 12 mužů (průměrný věk 61,5 roků), z toho pět lidí na rakovinu.

 

---

Lidová strana

Napsali jsme tu několik slov, které říkával sv. František: “Měj se na pozoru, abys smíchem neztratil to, co jsi získal pláčem”. Jinými slovy 40 roků jsme volali po svobodě, ta se nečekaně dostavila a my jakoby jsme na to zapomněli, si jí nevážíme. Svatý Otec Jan Pavel II. to řekl takto: “Za komunismu křesťanství v našich zemích rostlo a vydalo plody. Bylo by velkou chybou nechat je nyní v zajetí svobody, potlačit liberalismus konzumními zájmy.” V roce 1990 jsme s velkým elánem rozšířili členskou základnu a za necelé 4 roky počet členů značně poklesl. Dnes máme 117 členů a to ještě několik členů při výběru členských příspěvků řeklo, aby se pro příspěvky příští rok nechodilo. Je to na základě zvýšeného členského příspěvku, nesouhlas s naší politikou nebo pohodlnost?

Výbor této strany je devítičlenný a scházel se pravidelně první pátek v měsíci ve staré škole, kde zpravidla podával informace bratr Ladislav Lunga ml., který je členem rady Obecního úřadu. Mluvil o komplikacích nedodělané kanalizace, plynofikace a tím o rozbité vozovce, která znepokojuje naše občany. Oprava není jednoduchá. Byly odprodány hasičské garáže, budova staré pošty a budova rolnického lihovaru s tím, že se zlepší vzhled a okolí kolem budov.

V usneseních se kladly úkoly na výbor, aby se začaly vybírat kandidáti pro komunální volby, které proběhnou na podzim roku 1993.

 

Členové obecního zastupitelstva:

Šťastný František – starosta za ČSL
Lunga Ladislav – člen rady, delegát okresního sněmu ČSL
Vařák Jan – člen rady
Grufík Jar. – předseda komise veřejného pořádku (ČSL)
Lunga Ladislav st. – ČSL
Střítecká Jana – ČSL
Nedvědický Jindřich – člen stavební komise (ČSL)
Bárta Jar. – člen rady, nezávislý za OF
Pavloušek Emil – člen rady Obecního úřadu (OF)
Dr. Holešinská Dana – OF
ing. Krist František – finanční komise
Kotásková Marie –
Blaha Antonín – KSČ
Šeďa Miloš –

Byl dán návrh na stavbu nového Katolického domu, který už v roce 1946 z iniciativy několika členů Orla se měl stavět. Snad tato věc stojí za zmínku, protože dosud o věci nebylo hovořeno, jak dřívější moc řešila vše násilím, podvodem a lží.

V březnu 1947 byl zvolen přípravný výbor – 10 členů v čele s Dr. Trunečkou. 27.4.1947 utvoření vlastních stanov a jejich schválení bylo zasláno do Brna zemskému výboru ČSL. 1.12.1947 byly stanovy Zemským národním výborem schváleny a byl ustaven valnou hromadou nový výbor dne 13.12.1947. 3.2.1948 provedena kupní smlouva u JUDr. Kozánka a zaplaceno 5.260 Kč. 30.3.1949 přišlo zamítnutí stavby z veřejných zájmů a místo je určeno pro postavení kulturního domu ONV v Kyjově a podepsán Zabloudil. 21.9.1951 JUDr. Kozánek musel zrušit kupní smlouvu a dal příkaz paní Svátkové, která pozemek vlastnila, k navrácení peněz. Doposud se tak nestalo. Ještě byla zaslána složenka na zaplacení notářských úkonů. Spolek čs. Orla byl rozpuštěn.

Byla zajišťována účast na Okresním lidovém plese 12 krojovaných, dodána tombola a 10 místenek. Proběhla podpisová akce na navrácení majetku spolkům a organizacím. Druhá podpisová akce o navrácení církevního majetku, přes 300 podpisů. 11.-12. září 1993 setkání ČSL v Českých Budějovicích. Zúčastnil se Ladislav Střítecký. 15. října 1993 měl v Hodoníně přednášku ing. Baudyš. 28. listopadu opět přednáška a pak beseda s přítomným předsedou ČSL bratrem Josefem Luxem a ing. Bělohrádkem. V květnu byl zorganizován zájezd na oslavy 600 let úmrtí sv. Jana Nepomuckého a na zpáteční cestě zastávka na Svaté Hoře. Z nedostatku kněží u nás studují na kněze i polští chlapci. Jeden z nich měl 20.6.1993 v Miloticích primiční mši svatou venku před kostelem za účasti věřících našich i z blízkého okolí. Z Polska se zúčastnilo 27 osob a pak bylo 5 autobusů v Polsku z celého Kyjovska. Byly to nezapomenutelné zážitky. ČSL vypomáhala při dětském majálesu. Mužský sbor svými mohutnými hlasy zpestřil oslavy Svátku matek, kromě dětí a jiných účinkujících.

Členové ČSL prováděli běžnou údržbu na hřbitově po celý rok. Někteří členové se stali členy Matice svatohorské. Většina našich členů pracuje s mládeží čs. Orla a musíme si být vědomi toho, jak je tato práce důležitá, abychom je vedli k upřímné, společenské zábavě, k udržování starých tradic, zvyků, písní, tanců a oblékání krojů. Budoucnost je v našich rukou a hleďme, abychom ji nepromarnili.

 

---

Tělovýchovná jednota Orla

1.8.1993 byla účast členů na župní Šilingové pouti v Žarošicích a zpět byla zastávka v Lovčicích, kde je pochován pater Josef Weber (farář působící v letech 1856-1906). Zemřel u bratra v Lovčicích v roce 1908. Byl poslancem v Říšském sněmu ve Vídni. 15.8.1993 účast na Kyjovské pouti – plný autobus, z toho 15 osob krojovaných. 22.8.1993 se zúčastnili členové čs. Orla Milotice Orelské pouti na sv. Hostýně. 4.9.1993 odjel autobus spolu se členy z Kyjova přivítat sochu Panny Marie z exilu do Prahy. Ve škole byla uspořádána výstava pod názvem “Co umí děda umím také já”. Byly vystaveny loutky, výšivky, výpěstky stromků a ukázky řezbářské práce.

Další z činností bylo loutkové představení pohádky “Oklamaný hastrman” a pohádka “O zlaté kuličce” za velké účasti spokojených dětí. Principál byl Jaroslav Neduchal st. Loutkové divadélko předvedlo představení k 20. výročí otevření kulturního domu v Kyjově.

Na župním vystoupení v Mistříně úspěšně cvičily dorostenky pod vedením sestry Fr. Semlerové. Mladí členové Orla nacvičili Moravskou besedu, kterou předvedli ve Vlčnově na plese “Selské jízdy” a dále na orelském plese ve Svatobořicích-Mistříně a na hasičském plese v Miloticích.

 

---

Farní společenství

V minulém roce nebylo vzpomenuto žádných církevních událostí, které se udály a byly podstatné pro naši farnost. 22. ledna 1993 odešel na věčnost dlouholetý farář p. Seidler, který u nás působil 19 let. Byl narozen 20.9.1924 v Lubojatech, okres Nový Jičín. Na kněze byl vysvěcen 11.12.1949, u nás byl farářem od 1.8.1973. Byl to velmi svědomitý a poctivý kněz, který i za totality bojoval o každou duši farníka. Za velké účasti věřících jej pohřbíval pan biskup Jan Graubner. Uložen byl do hrobky uprostřed hřbitova, kde už jsou pochováni i jiní kněži.

Zástupcem se stal p. Radim Hložánka, farář z Mistřína. Nedělní bohoslužby zajišťovali kyjovští kněží, nejvíce p. Milan Borovička – invalidní důchodce. Dva dny v týdnu byly mše svaté a ostatní dny zajišťoval modlení a bohoslužbu Slova Lunga Ladislav ml., promluvou z připravovaných textů a svaté přijímání, takže nebyl ani jeden den bez bohoslužeb či modlení.

Náboženství vyučoval p. Fr. Adamec, farář ve Vacenovicích. Těžce onemocněl p. Trunečka Metoděj, předchozí farář p. Seidlera. Chtěl být na zdejším hřbitově pohřben. Jak to počasí dovolilo, začalo se s budováním třídílné hrobky vedle kaple, kde odpočívá bohoslovec Křižka a p. Dostál.

Bylo nutné opravit celou farní zahradu a dvůr. Zahrada byla oplocena zídkou a odstraněné staré zpráchnivělé stromy. Fára vyžadovala generální opravu, projekt byl zadán ing. Ant. Sabáčkovi.

Farníci přistupovali ke všem změnám velmi aktivně a snad nepociťovali žádnou újmu, že jsou bez kněze. Pokřtěno bylo 17 dětí, z toho 7 děvčat a 10 chlapců. Zemřelo 20 farníků, kteří měli církevní pohřeb. Sezdány byly 4 novomanželské páry, u prvního svatého přijímání bylo 21 dětí. Postní, předvánoční doba, svaté zpovědi i hody probíhaly jako minulá léta. Na hodech kázal p. Milan Keruba, rektor semináře.

V červenci nastoupil do Mistřína jáhen na roční službu, takže dojížděl do Milotic vyučovat náboženství, spolu s Boženou Bártovou a Vítem Lungou, kteří započali teologická studia na jáhnů (externí studium v Olomouci). Mgr. Miroslav Strnad, pětadvacetiletý rodák z Ostravy, jáhen, varhaník, zaučil místní žákyni 8. třídy Martinu Holubovou hraní na varhany, která doprovázela zpěvy při mši svaté ve všední dny.

Bohoslužby zajišťoval p. Borovička a po vysvěcení na kněze i polský rodák p. Jan Karnek, kterému naši věřící vystrojili pěkné primicie venku na návsi před kostelem, kde měl kázání bývalý dlouholetý profesor náboženství v Kyjově P. dr. Vojtěch Martinů.

Byla opravena vstupní brána před kostelem, kterou provedl kovář z Vacenovic Václav Ryba. Cena za opravu byla 70.000 Kč. Bylo zavedeno signalizační zařízení v kostele pro případ vloupání do kostela.

 

---

Podnikatelé

Do roku 1990 patřilo pohostinství u kostela Jednotě Hodonín, pak bylo prodáno p. Meisserovi z Kyjova. P. Maisser provedl různé úpravy, včetně obložení stropu a záchodů. Tím místnosti zateplil a zútulnil. Vybudoval i venkovní posezení pod pestrými slunečníky. V roce 1992 byla opět hospoda prodána p. Dobešovi. Žádný soukromý podnikatel se neobešel bez půjčky na nákup pohostinství. P. Dobeš si byl vědom, že musí dluhy splácet a proto začal vařit obědy, zajišťoval svatební hostiny, vařil pro smuteční hosty, při silvestrovských oslavách, pořádal zvěřinové hody, vařil myslivcům při poslední leči, fotbalistům, zajišťoval pohoštění při různých životních jubileích, při výročních schůzích a podobně. Vařil obědy pro všechny instituce v Miloticích i pro hosty, kteří přijížděli na zámek, zajišťoval stravování i pro důchodce a vařil knedle pro občany i do obchodu.

Letos v roce 1993 odprodal Obecní úřad Rolnický lihovar p. Ladislavu Řihákovi ze Svatobořic-Mistřína. Budova se musela přestavět na vyhovující prostory, byla nutná oprava střechy, úprava zahrady a likvidace lihovarnického zařízení. Majitel dal budově název HAKL. Byla zabudována elektrická pila, v bývalé kovárně se začalo s úpravou dřeva. Využil se odpad dřeva na sušení desek a tento materiál se převáží do Svatobořic-Mistřína, kde majitel má další budovy, ve kterých dokončuje úpravy rakví. Pracuje zde 7 zaměstnanců z řad propuštěných horníků. Firma dobře prosperuje a místní lidé jsou spokojeni, že našli práci v místě svého bydliště.

V letošním roce byla prodána další budova a sice budova staré pošty, kdysi se říkalo Lesmistrovo, poněvadž budova byla majetkem hraběte Seilerna a patřila k zámeckému panství a bydlel zde správce lesů. Budova byla prodána ing. Kordulovi z Ratíškovic a dostala název FEROGAS. Bylo zde 6 společníků, prodával se zde hutní materiál, prováděla se zde revize plynových kotlů, ekonomické poradenství, zpracování účetnictví. Pracuje zde 8 zaměstnanců.

Milotický rodák, ženatý v Hodoníně, František Mráz, si pronajal prostor a místnost na bývalém školním statku. Tato velká místnost mu sloužila pro svoji činnost, kde dělal plechová vrata, dveře, okna a okrasné ploty z kovu. Zaměstnává tři lidi a sám jako vedoucí si zajišťuje práci, materiál a podklady pro práci i pro ekonomiku.

V prodejně textilu, kde je majitelkou a současně i prodavačkou paní Vlad. Benešová, zajišťuje ještě další služby a sice praní ložního prádla a čištění oděvů. Tyto služby zajišťuje pro firmu Tom Hodonín a pro soukromou firmu Vyškov.

Výroba zakázkového nábytku

Josef Kotásek, rodák z Ratíškovic, se přiženil do Milotic (vzal si za manželku Soňu Prágrovou). Byl vyučen opravářem zemědělských strojů, ale vzhledem k tomu, že jeho otec měl stolařskou dílnu, tak získal praxi ve stolařství. Práce s dřevem jej bavila. Rozhodl se v tomto oboru podnikat. Potřeboval prostor pro tuto dřevařskou činnost. Spolu s tchánem začali stavět rozsáhlou halu, která má rozměry 30 x 30 m. Z toho je vidět, že se tam dá využít i veškeré potřebné strojní zařízení.

Specializuje se na výrobu zakázkového nábytku, hlavně kuchyní na míru, kde si získal širokou klientelu. Zaměstnává 10 zaměstnanců, někdy i více z řad brigádníků, aby zajistil pokrytí svých zakázek. Zakázky rozšířil i na výrobu hotelového nábytku a nábytek pro lázeňské domy, pomáhá vyrábět nábytek pro subdodavatele. Se svou činností je spokojen, má velké perspektivy a svou činnost hodlá stále rozšiřovat a zdokonalovat.

Opravna aut

Pojedete-li silnicí směrem Milotice – Dubňany, na vzdálenosti asi 2 km uvidíte na pravé straně velkou stavbu, budovy staré i nové, kde se nachází opravna aut a výroba zakázkového nábytku. Starší budovu zdědil pan Milan Prágr po svém otci Zdenku Prágrovi. Budova – dům je z roku 1895. Chtěl bych se zmínit o původu těchto staveb. Pan Zdeněk Prágr dům zdědil od svého otce Františka Prágra a ten získal tuto “Samotu”, jak se v dědině všeobecně říkalo, od místního hraběte Dr. Ladislava Seilerna. K majetku patřil dům, kde bydlela celá rodina, budovy pro malé hospodářství a poblíž silnice velká šopa, která dříve sloužila na sušení cihel, neboť v její blízkosti stála cihelna, která však později zanikla. Ještě dodnes při bourání starých budov ve vesnici zjišťujeme na starých cihlách značku MC – milotické cihly. K tomuto všemu patří 3,5 ha pozemků. Pan František Prágr toto všechno dostal za celoživotní služby hajného u pana hraběte. Po sametové revoluci se majitel rozhodl pro podnikání a postavil zde, kromě starších budov, autoopravnu s veškerým příslušenstvím a vybavením.

Dílna má rozměry 11 x 30 m, tj. 330 m2. Stavbu začal stavět v roce 1992 a v letošním roce 1993 ji začal využívat k opravárenským účelům. Nejprve začal pracovat sám a pak později začal zaměstnávat 5 lidí. Provádí se zde veškeré opravy všech druhů vozidel nákladních i osobních a antikorozní úprava a ochrana automobilů. Postupně byla upravena i přístupová cesta od hlavní silnice k budovám. Později chce všechny budovy kolem dokola oplotit. Dřívější starší obytné budovy slouží jako správní budova. Podnikání na samotě je výhodné, nezatěžuje ostatní občany.
 

---

Požárníci – Svaz dobrovolných hasičů

Na lednové schůzi 10.1.1993 byl projednán Hasičský ples, určený na 30.1.1993. Tato zábava se dobře hodnotí jak po stránce návštěvnosti, kultury a spokojenosti. Členové roznáší pozvánky, každého pozvou osobně na tento tradiční požárnický ples a přitom nabídnou vstupenky. Tímto způsobem jsou kryty všechny vzniklé náklady, nechybí tombola, na které se dá dobře vydělat, bufet, Šidlenský kout a jiné zdroje příjmů. Dneska je vzácností zisk z podnikání zábav, avšak požárníci vykazují zisk z loňského plesu 8.163 Kč.

Celá požární zbrojnice byla vymalována, zarámován nový znak s novým názvem “Sbor požární ochrany”, byla doplněna výstroj – nástavce na hadice, klíče, hadice, lano, opasky pro zásahovou jednotku a přenosnou svítilnu. Hasičská vzájemná pojišťovna prodávala akcie, dvě byly zakoupeny pro sbor za 1.000 Kč.

Bylo zahájeno stavební řízení na výstavbu garáží u hlavní budovy požární zbrojnice. Nejdříve se musela provést úprava pozemku a pak se začalo s kopáním a betonováním základů. Hodně práce bylo zajištěno svépomocí a brigádně. Běžně byla doplňována vývěsní skřínka s možností preventivních prohlídek budov dle požadavků občanů. Předvedena ukázka požární techniky pro žáky základní školy.

Dne 31.5.1993 převzal pokladnu pan J. Šlajferčík od p. Antonína Dobeše. Byla předána finanční částka 5.000 Kč od p. Glöckla na výstavbu garáží.

Požárníci zajišťují dovoz vody na stříkání trávy na hřišti. P. Glöckl přispěl na tuto akci 2.000 Kč na naftu a 500 Kč na odměny pro řidiče. V měsíci květnu se stal jednatelem požárníků V. Řihák a převzal jednací knihu od G. Janíka.

V měsíci červenci proběhla dohoda o pronájmu pracovny a sociálního zařízení pro RGV Hodonín v požární zbrojnici. V měsíci září zasahovala požární jednotka při požáru hořícího auta u Šidlen. V měsíci listopadu 1993 zemřel dlouholetý člen Sboru dobrovolných hasičů p. Josef Snopek. Rozloučil se s ním dr. A. Janík, který mu poděkoval za jeho činnost.

12.12.1993 se konala valná hromada, na které kromě našich členů byla přítomna zástupkyně Okresního sdružení paní Jar. Příkazská. Zprávu o činnosti přečetl p. Janík. Seznámil členy sboru s hrubou stavbou garáží a s jejím dokončením v příštím roce. Bylo vzpomenuto 95. výročí založení hasičského sboru v Miloticích. Se vzpomínkou na uplynulá léta byly podány návrhy na označení čestných členů: Krist František, Nedvědický Jan, Pražák Jaroslav a Zbořil Bohumil. Závěrem byl přečten plán činnosti na rok 1994.

 

---

 

Zahrádkáři

Rok 1993 byl rokem volebním. Bylo zvoleno 15 členů výboru Českého zahrádkářského svazu a 3 členové revizní komise.

31. ledna 1993 byla svolána ustavující schůze, kde byly zvoleny jednotlivé funkce:

předseda Lunga Ladislav
místopředseda Dobeš František č. 205
jednatel Bachan Antonín
pokladník ing. Krist František
vedoucí vinařské skupiny Dobeš František
vedoucí ovocnářské skupiny Šnajdr Ladislav
vedoucí květinářské skupiny Bábíček František
správce areálu Šidlen Rajsigl Ladislav
vedoucí revizní komise Šeďa Richard
členové Lévek Josef a Rančík Jan

Na zahrádkářském zařízení prodává p. Šnajdr postřiky, hnojiva, zahrádkářské pomůcky a vykupuje na smlouvy zahrádkářské výpěstky. Roční nájem za prostor činí 2.000 Kč.

Další výborová schůze byla 21.3.1993. Byly překontrolovány úkoly z minulé schůze a byly uděleny další úkoly s přípravou degustace a výstavou vína. Musí se zapsat, ochutnat a označit 800 vzorků. Na toto je potřeba asi 16 lidí, kteří mají o tuto práci zájem.

Hodnocení vín bylo provedeno 28.3.1993. Nejvíce bodů dostalo Burgundské bílé (19,4 bodů – vinař Emanuel Polášek) a pak dál ostatní vína. 74,7% získalo zlaté medaile při 18,5 bodů. Samostatná výstava vína probíhala jako vždy o Velikonoční neděli. Výstava začínala ve 13 hodin. K tanci i poslechu hraje známá Varmužova cimbálová muzika, večer hraje dechová hudba Gusty Janíka. Výstava končí až se všechno a nebo téměř všechno víno vypije. Náš košt má svoji dobrou tradici. Lidé sem přichází rádi, poněvadž ochutnají dobré vína při dobré pohodě a správné náladě.

Na další výborové schůzi konané dne 18.7.1993 byl dán návrh na využívání areálu u Šidlen pro rodinné oslavy. Poplatek za pronájem pro členy 300 Kč, pro nečleny 500 Kč, celovečerní akce 800 Kč + elektrika. Dále bylo dohodnuto uspořádat zájezd na výstavu květin “Flóra Olomouc” pro naše členy a ženy, které nám pomáhají při naší činnosti. Zájezd se uskutečnil 22.8.1993. Autobus byl plně obsazen a účastníci byli spokojeni.

Naši členové nejsou jen vinaři, ale máme mezi sebou i dobré pěstitele ovoce, zeleniny a květin. Proto se 12. září uskutečnila výstava zahrádkářských výpěstků. Na výstavě bylo zastoupeno 262 vzorků jablek, dále hrušky, hrozny, švestky, ořechy a jiné ovoce, dále zelenina: paprika, rajčata, zelí, mrkev, červená řepa, petržel, okurky užitkové i okrasné, dyně a ostatní zelenina a nespočetně druhů různých květin.

Tak jak se díváme na existenci našeho samostatného státu České republiky a zaznamenáváme lepší hospodářský výsledek než se předpokládalo, pak nás překvapuje, jak důsledně jdou Češi svou vlastní cestou. Republika ukončila první roky své samostatnosti a z hlediska ekonomického vývoje náš státní rozpočet je vyrovnaný, nezaměstnanost a zahraniční zadluženost jsou nižší než v mnohých státech Evropské unie.

 

---

Zemědělství

Zemědělské družstvo ZERA a.s. se sídlem v Ratíškovicích hodnotí první rok svého hospodaření po transformaci, rok existence přizpůsobené právní normě obchodního zákoníku. Již čtvrtý hospodářský rok se transformuje dnes již Česká republika na ekonomiku tržního hospodářství a spolu s ní i zemědělská prvovýroba, právnické a fyzické subjekty hospodařící na půdě.

Zemědělská prvovýroba na rozdíl od ostatních odvětví hospodářství prochází tyto čtyři roky několikanásobně problematičtější etapou, neboť její transformace – záměry byly postaveny na stejných principech bez ohledu na její odlišný charakter, dlouhodobost výrobního cyklu, sezónnost, velké množství výrobců, jejich nejednotnost, vzájemná mnohdy vyhraněná protichůdnost zájmů, z počátku podporovaná veřejným klimatem a společenskou situací, která byla podpořena legislativou několikrát měněnou a novelizovanou. Dá se říci, že již čtyři roky se musí zemědělské subjekty neustále zabývat novelami zákonů, které řeší problémy minulosti a nedávají prostor pro řízení příštích období a systematickou práci. To není výmluva, to je skutečnost, se kterou se týdně zabývá restituční komise a jistě ještě dlouhou dobu zabývat bude. Za období čtyř let dosud není známa zemědělská strategie, zemědělský program vlády i když byl slibován a to oběma v tomto období působícími ministry zemědělství. To, co se v posledním období předkládá jako zásadní materiál – vládní program, je souhrn obecných pravidel, možná i právní ministerstva, které neřeší klíčové problémy dnešního zemědělství.

Tyto problémy jsou především:

- nízká rentabilita zemědělské výroby, ve většině případů záporná, daná obrovským nárůstem vstupů a minimálním nárůstem realizačních cen zemědělských produktů

- monopolní postavení výrobců vstupů a zpracovatelů zemědělských produktů

- minimální, mnohdy zpožděná ochranná opatření proti levným dotovaným dovozcům v neodpovídající jakosti a kvalitě, které vytvářejí přetlak produktů na domácím trhu a tím sráží ceny pod úroveň vlastních nákladů

Z těchto důvodů je toto čtyřleté období charakterizováno ztrátami zemědělských výrobků a řadově se dá vyčíslit částkou představující výši okolo 30 miliard Kč, z toho za rok 1993 částkou okolo 8 miliard Kč. Tato situace se bohužel nevyhla ani našemu zemědělskému družstvu.

Agropodnik

Závod 02 Milotice je součástí akciové společnosti Agropodnik Hodonín, který byl zbudován v letech 1970-74. Předmětem činnosti závodu je výroba jatečných prasat včetně odchovu selat. Výrobní činností je organizována v uzavřeném obratu stáda, kde je využíván vlastní šlechtitelský, rozmnožovací a užitkový chov, přičemž jediným nákupem jsou plemenní kanci do vlastní inseminační stanice.

Organizačně je závod členěn na úsek reprodukce (středisko jalováren, poroden, odchoven prasniček, inseminační stanice) a úsek produkce (středisko jalováren, poroden, odchoven prasniček, středisko předvýkrmu a výkrmu). Vlastní organizační proces výroby spočívá v pravidelných turnusových cyklech.

Středisko jalováren je tvořeno 4 halami s individuálním ustájením prasnic do 35.-40. dne březosti a 5 halami se skupinovým ustájením (vždy 6 kotců po 40 kusech prasnic na hale) do 110. dne březosti. Ve 110 dnech březosti jsou prasnice přesunovány na středisko poroden. (Kapacita 5 hal po 120 ustájených místech.) Vyvýšené kotce s prostorem pro selata vyhřívaným plynovými infralampami tvoří optimální podmínky pro pohodu a růst selat.

Středisko předvýkrmu tvoří 5 hal členěných na sekce. Optimální kapacita jedné sekce je 750 ks selat. Kapacita odchoven chovných prasniček činí 1.200 ks. Středisko výkrmu, rozhodující o celkové ekonomice závodu, je tvořeno 9 halami, každá o kapacitě 1.440 ks.

Samostatným střediskem zabývajícím se likvidací kejdy je středisko separace. Kejda je z celého závodu dopravována do centrální jímky, kde po separaci je tuhá frakce dopravována na polní hnojiště. Dnes již kejda není nebezpečný, nikým nechtěný odpad, ale kvalitní žádané hnojivo.

Veterinární činnost na závodě zabezpečuje privátní veterinární služba, která pracuje pouze na závodě.

Dosažené výsledky v roce 1993

 

Výsledky poroden

 

 

Předvýkrm selat

 

 

Výkrm prasat

 

 

Počet pracovníků: V roce 1991 bylo na závodě 02 Milotice zaměstnáno 125 pracovníků, v roce 1993 už jen 89 pracovníků.