Obsah

1945 - 1974


1945 - 1948

Jsou historické události většího či menšího významu, na které vzpomínáme celá desetiletí, staletí i déle. V rychlém tempu dnešní doby je jistě užitečné se pozastavit a zamyslit se i dnes k blížícímu se 30. výročí osvobození naší země Rudou armádou.

Nezapomenutelný pro občany Milotic zůstane měsíc duben 1945 - osvobození obce z německé okupace. Nikdy nevymizí ze vzpomínek noc na 17. a 18. duben plná nejistoty a úzkostného očekávání nadcházejícího dne. Ráno pak pocit úlevy, když se objevili první sovětští vojáci. Radost občanů neznala mezí.

Obec nevyšla z posledních dnů války beze škod. Bombardováním 14. dubna bylo poškozeno celkem 37 domů a 1 úplně zničen. Zabiti byli dva občané J. Šlezar a Jarolím Krist.

Z koncentračních táborů se nevrátili: R. Brhel, Al. Marcalík, Boh. Čížek, F. Slezák, K. Joch a J. Vašulka.

V tomto prvním období nové svobody převzal správu obce revoluční národní výbor za předsednictví Matouše Plachého, jehož členy tvořilo paritní zastoupení politických stran. V srpnu téhož roku vystřídal v předsednictví s. Plachého Cyril výlet po svém návratu z koncentračního tábora.

Národní výbor se staral za spolupráce občanů o obnovu politického, hospodářského a kulturního života v obci a o přípravu řádných voleb v roce 1946, kterých se poprve zúčastnili voliči od 18. let. Z voleb vyšla vítězně lidová strana. V místním národním výboru - předseda J. Křižka pracují jeho noví členové, ale vždy se stejným zájmem. Usilovali nejen o hospodářský rozmach obce, ale také o to, aby vesnice byla vybavována novými vymoženostmi. Tak hned v příštím roce 1947 se ozývá z amplionů nově vybudovaného místního rozhlasu hudba jako úvod k hlášení MNV. Rozhlas byl pořízen nákladem 195.000 Kčs. Nové správy, nové budovatelské úkoly jsou od této doby i v Miloticích vysílány novým moderním způsobem.

Dalším veřejně prospěšným činem nového MNV bylo zřízení střední školy pro děti obcí Milotic, Skoronic a Vacenovic. Do této doby docházeli žáci do střední školy do Kyjova nebo Vracova. Dosavadní budova národní školy však pro tento účel nedostačovala, proto byly dvě učebny umístěny na poště a 1 na faře. Dílna pro polytechnickou výchovu v zámeckém skleníku. Pro příští léta nastal požadavek nové školní budovy, neboť ve 4 třídách 1. stupně se vyučovalo na směny.

Lidé, hlavně mladí, nadšení ze znovunabytí svobody se s radostí chápali práce, jak na odstraňování škod způsobených válkou, výpomocí při špičkových polnohospodářských pracích, tak také v životě společenském.

Komunistická strana posílená celostátním vítězstvím zaznamenala značný příliv členů hlavně mladých. Odpovědně svému programu propagovala socializaci výrobních prostředků a vedoucí úlohu dělnické třídy jako tvůrce většiny hodnot.

Kulturní život v obci v té době organizovaly převážně tělocvičné organizace sokol a početnější Orel. Pořádáním veřejných cvičení, ochotnických divadel, tělocvičných akademií, zábav v zámeckém parku a u rybníka a členských vzdělávacích besídek nejen mezi sebou hodnotně soutěžily, udržovaly si okruh stálých návštěvníků, ale plnily tak i kulturní náplň v obci. Získávali tím také finanční prostředky pro svoji činnost. Hrávaly pro děti i loutkové divadlo, věnovaly se i národopisu. Nacvičovaly besedy - českou, moravskou, slováckou - zúčastňovaly se hodů, fašanku i jiných akcí.

Košický vládní program z roku 1944, který byl považován za směrnici pro uspořádání veřejného života v osvobozeném Československu požadoval mimo jiné také sjednocení tělovýchovy. V tomto smyslu učinily krok místní TJ Orel a Sokol uspořádáním společné akce “Zrušení roboty” (Střítecký F.). Byla to akce zdařilá, měla velký úspěch. Poněvadž nebyly od ústředí v tomto směru vydány směrnice, vyvíjely obě tělocvičné jednoty další činnost každá samostatně.

Vlastní sport - kopanou - prováděl SK Milotice. Jeho činnost však bezprostředně po válce stagnovala, poněvadž bylo třeba odstraňovat následky války. Začala se pomalu probouzet k životu až jako Sokol Milotice

Pracovní nadšení občanů po osvobození a počáteční úspěchy v budování provázel stále se stupňující třídní boj v oblasti politické, který vrcholí událostmi v Únoru 1948 převzetím moci do rukou pracujících, což se stalo základem nového společenského a hospodářského řádu v republice.

 


1948 - 1960

Význam historického Února pro naši další úspěšnou cestu k socialismu byl dalekosáhlý. Dělnická třída upevnila své postavení ve státě. Výsledkem únorových událostí bylo nejen zabezpečení dosavadních vymožeností lidově demokratického zřízení, ale i jejich dalších upevnění a rozšíření. V tomto duchu pracovala také místní organizace KSČ a sledovala linii postupného vytváření předpokladů pro združstevňování vesnice.

Novým uspořádáním státního společenského a hospodářského života v roce 1948 byla pravomoc MNV značně rozšířena. Do jeho kompetence náležela i starost se znárodňováním příslušných podniků a také především provádění ustanovení zákona č. 69/49 o zakládání JZD a pozemkové reformě. Později pak, když bylo nařízeno od 1. 1. 1950 povinně uzavírat sňatky před MNV, převzal moc státního úřadu a matriky. Pro tento účel byla v budově MNV upravena místnost na obřadní síň. První sňatek před MNV uzavřeli Bohumil Harca s Ludmilou rozenou Vašínovou. Byli odměněni peněžitou částkou 2.000 Kčs.

Největší starostí funkcionářů byla spojena s plánem povinných dodávek zemědělských produktů státního zásobování a jeho plnění ze strany zemědělců. Velkou trpělivost a houževnatost projevili funkcionáři MNV při náboru a přesvědčování zemědělců ke vstupu do JZD. Uznáním této práce MNV přemáhat nepochopení občanů při současných úspěších na poli bytové i společenské výstavby a úpravách veřejných prostranství bylo vyhodnocení obce Milotice jako 2. socialistické obce v roce 1957 s prémií 15.000 Kčs.

Strana se snažila podchytit mládež v ČSM a věnovala jim pozornost jako budoucím stranickým kádrům pořádáním besed a školení. ČSM se v letech 1948 - 1953 vyvíjela slibně s elánem mládí. Nacvičovali hodnotné kulturní vložky k různým oslavám a schůzím KSČ. Kromě toho se zúčastňovali po sobotách a nedělích brigád při stavbě drůbežárny a při špičkových zemědělských pracích. Aktivně pomáhali i při úpravě kina. Jejich pracovní morálka byla uznávána jako vysoká. dovedli se však po práci i s chutí pobavit, při harmonice zazpívat a zatančit.

V roce 1953, kdy značná část členů nastoupila vojenskou službu, činnost organizace poněkud ochabovala a ani později až na léta 1959 a 1960, kdy pořádali besedy, estrády, nacvičovali bohaté kulturní pořady, nevystoupila nad průměr.

Z iniciativy členů ČSM byla v březnu 1950 na naší škole založena PO. Bylo přijato 16 žáků - převažovaly děti dělníků a členů JZD. Funkci vedoucích v letech 1950 - 1955 vykonávali s. S. Ježková, J. Vávra a B. Výlet. V roce 1956 byla skupina odměněna diplomem ÚV KSČ, v roce 1958 vyhodnocena jako nejlepší v okrese. Získali Rudý prapor ÚV KSČ, v dalším roce Rudou stuhu na skupinový prapor. Kolektiv vedoucích - vesměs učitelů - obdržel diplom od ÚV KSČ. Organizovanost stoupla na 87,1%.

Únorové události rozhodly s konečnou platností o našem poměru k SSSR. V tomto směru vyvíjela činnost i místní organizace SČSP, která vznikla krátce po osvobození. Seznamovala občany na besedách a filmových představeních se životem lidu v zemi našich osvoboditelů. Žáci často oživili tyto besedy kulturní vložkou.

Vývoj po Únoru kladl velké nároky na rozvoj socialistického uvědomění lidí a na celou oblast kulturního života společnosti.

Zastavením činnosti dřívějších tělocvičných jednot Orla a Sokola, které doposud povětšině pracovaly i kulturně, nastalo v obci v této oblasti na nějakou dobu určité oslabení činnosti. Kino ještě v obci nebylo zřízeno, proto se tím více tato osvětová prázdnota pociťovala.

Ke slovu se přihlásili slovácký kroužek, jehož vedení se ujal zdejší učitel s. Z. Hlavsa. Vytvořil z mladých členů cimbálovou muziku, nacvičovali tance a národopisná vystoupení, se kterými sklízeli hodně úspěchů nejen u domácích, ale i okolních návštěvníků. Zúčastňovali se svým programem i strážnických slavností. Úroveň činnosti byla na výši. V roce 1953 měl kroužek vystupovat pod ČSM. Poněvadž většina účinkujících nebyla členy ČSM, na nějakou dobu činnost kroužku ustala.

Ve stejné době řídila kulturní život v obci OB. V roce 1953 byl zřízen při Dolu Žofie ZK jako složka ROH, ujal se vedení kulturních podniků. V čele stáli střídavě Jaroslav Neduchal, J. Kozák a Jos. Synek. Vznikl nový hudební soubor pod vedením F. Křižky, divadelní soubor řídil Fr. Blažek, v roce 1958 vyvíjel svoji činnost i taneční džezový orchestr G. Janíka.

Z dotace závodu Dolu Žofie byla roku 1953 svépomocí bývalých dílen kovárny a stolárny zřízena adaptací tělocvična a v roce 1956 přistavěno jeviště a šatny. Z prostředků Svazu zaměstnanců hornictví zakoupeno jevištní zařízení v ceně 70.000 Kčs. Objektu se všeobecně říkalo “sokolovna”, sloužila TJ i škole k provádění veškeré kulturní činnosti v obci.

Po roce 1948 divadelní činnost téměř ustala. Dříve se hrávalo až 6 divadel ročně, nyní žádné. Velkou zásluhu na vzkříšení nové ochotnické scény měl tehdejší ředitel školy F. Blažek. Byl dobrým hercem a režisérem. Dával přednost hrám klasickým - K. H. Borovský, Vajnarka aj. S dobře nastudovanými hrami se jezdí po okolních vesnicích a všude se sklízí úspěch a uznání. Po jeho odchodu se ujal divadelního kroužku při ZK Jar. Dobeš, který pracoval úspěšně jako jeho předchůdce, avšak po 5 letech i on z Milotic odešel. Divadelní kroužek pak vedl F. Střítecký, velmi dobrý herec a organizátor.

Po částečné stagnaci slovácký kroužek obnovil svoji činnost pod názvem Soubor písní a tanců za vedení Jos. Krista ml. Vystupoval na spartakiádě se skladbou “Píseň rodné země”. Svým programem se soubor ZK ROH zúčastňoval i slavností ve Strážnici.

Klubový znak Sokola vystřídal znak Baníka. TJ má mimo kopanou (2 mužstva, 1 dorost, 2 družstva žáků) oddíl základní tělesné výchovy, stolního tenisu, turistiky, šachový a oddíl dobíjené. Členové TJ zřídili brigádnicky hřiště hlavně pro kopanou na vrchním konci pastviska na Zafáří. Hřiště oplotili, postavili kabiny pro hráče.

Zadíváme-li se zpět, zvážíme-li to, co se v naší zemi a v naší obci od osvobození vykonalo, nemůžeme přehlédnout dějinnou úlohu KSČ a významnou ideovou i materiální pomoc SSSR.

Již v prvním období bylo nutné se zaměřit na budování zařízení, úzce souvisejícím s narůstajícím rozvojem obce. Úkolů bylo hodně. Navíc válkou rozrušené podniky zápasily s nedostatkem materiálu a měly za úkol především zásobovat výstavbu nových objektů soustřeďující se zemědělské výroby, která sledovala družstevní orientaci.

První stavbou společného podnikání byla v obci stavba drůbežárny s její bytovou jednotkou. O něco později vybudovány 4 bytové jednotky pro učitele zdejší školy. Zbytek prvních deseti let uplynulo při budování příjezdových cest pro plánovanou výstavbu objektů.

Za účelem společného ustájení dobytka vyrostly hned v následujících letech 2 prostorné kravíny (1956, 1958) teletník (1958) a provedena adaptace objektů pro vepřín. Stavělo se z velké části svépomocí jako nový způsob společného hospodaření nejen po stránce hospodářské, ale i všeobecně prospěšné. Svědčí o tom brigádnicky vydláždění cest na Záhumní, před kostelem, k Šidlenám, v Cihelnách, ve Vývozu a oprava mostu na cestě od zámku.

S dalším rozvojem obce přibývalo i společenských potřeb. Novému socialistickému způsobu zásobování obyvatel odpovídalo také vybudování nové prodejny Jednota (1956).

Bytová výstavba byla ztížena nedostatkem stavebního materiálu. Od roku 1946 - 50 bylo postaveno výlučně svépomocí 56 rodinných domků mimo celé řady přestaveb domů starších.

V soutěži obcí okresu Hodonín v roce 1957 umístila se naše obec na 2. místě s odměnou 15.000 Kčs, jež byla základem pro výstavbu zdravotního střediska.

V současné době byla u nás ministerstvem zemědělství provedená vzorová hospodářsko technická úprava půdy, takto provedená jen v 5 obcích republiky. Byly utvořeny nové hony, nové stavební obvody a odpadní systém vod. Úprava půdy byla nutná především pro JZD, které se probíralo z počátečních nesnází. Nutno uvážit, že drobní zemědělci neměli zkušenost s organizací práce na velkých celcích a dost neradi se vzdávali rodového vlastnictví půdy. Byli to většinou jen malí rolníci, kteří se stali zakladateli JZD. Vzpomeňme jejich začátků:

Založení JZD v Miloticích bylo usnadněno existencí dobře prosperujícího strojního zemědělského družstva založeného v roce 1946 34 menšími zemědělci za účelem nákupu nákladných hospodářských strojů a vzájemné pomoci při jejich používání v době špičkových zemědělských prací. Z členských podílů po 500 Kčs od každého člena zakoupili mlátičku, traktor, 2 pluhy, 2 vlečné vozy, 2 selské vozy, 1 pár koní a drobné ruční nářadí. Členové družstva pracovali na svých pozemcích, větší práce byly za vzájemné svépomoci členů prováděny družstevními stroji. Tento způsob se osvědčil, družstvo prosperovalo, počet členů vzrostl do roku 1949 až na kolem 500. V budově zrušeného rolnického lihovaru byla zřízena i družstevní prádelna. Předsedou družstva se stal jeho zakladatel C. Výlet.

Z tohoto strojního družstva bylo založeno 29. 7. 1949 JZD II. typu - 1. v okrese Kyjov - a zavedlo nový způsob hospodaření. Projevila se však i nedůvěra v užitečnost tohoto kroku. Značná část členů z družstva vystoupila (převážně zámožnější zemědělci), zůstalo jen 32 členů. Pozemky zbylých členů celkem 69 ha nebyly sceleny, dobytek si opatroval každý sám.

Prvním krokem ke společnému hospodaření byla výstavba drůbežárny na honě na Pískách dokončena až v roce 1950. Ze zakoupených 1.200 kuřat plemene Vlašky koroptví bylo vychováno 500 nosnic.

Funkcionáři KNV, ONV a KV KSČ svolávali občany k pohovorům o výhodách společné práce a socializaci vesnice.

Družstvo mělo zájem o odborné pracovníky. Za tím účelem vyslalo 7 chlapců vyškolit na traktoristy. Mimo to byla založena rolnická výběrová škola. Byla dvouletá s celoroční docházkou a umístěná ve státním zámku.

Teprve za předsednictví Bř. Matyáše pronajali na faře nevyužité chlévy, stodolu a větší část dvora. Družstvo přešlo na III. typ hospodaření na pozemcích o výměře 69 ha. Pro členy bylo zavedeno důchodové pojištění.

Členové, kteří vystoupili se pomalu vraceli, takže v roce 1952 mělo družstvo 35 členů a hospodařilo se na 150 ha půdy (předseda F. Plachý). Do upravených chlévů byla svedena část hovězího dobytka, byli nakoupeni vepři. Tento dobytek ošetřovalo 6 žen za odměnu 1 PJ denně.

Družstvo převzalo zámeckou zahradu, kde se dosahovalo v pozdějších létech až 160.000 Kčs zisku jen za květiny a vysázelo socialistický sad, ve kterém pěstovalo třešně, jabloně a meruňky.

V roce 1953 byla provedena hospodářsko technická úprava půdy, vysázen vinohrad 3 ha. Pracovní jednotka byla ve výši 13 Kčs.

V dalším roce byla ministerstvem zemědělství provedena arondace půdy celého katastru. Po jejím ukončení zasela celá obec společně, sklizeň však byla provedena individuálně - každý ze svého přiděleného honu. Předsedou družstva se stal Jos. Miléř. Počátkem října bylo ustájeno 523 ks hovězího dobytka, 878 vepřů a 58 prasnic v celé obci. V roce 1956 za předsednictví M. Schüllera hospodařilo družstvo na 154 ha půdy. Zvýšil se stav zvířectva, rozšířil se strojový park.

Počátkem roku 1957 vláda rozhodla, že je nutno do roku 1960 zvýšit výnosy zemědělských produktů o 30%. Bylo konstatováno, že podle statistických zjištění socialistická výroba vykazuje vyšší výnosy než mají soukromí zemědělci. Bylo proto rozhodnuto vynaložit veškeré úsilí na zakládání JZD a rozšiřování již založených. Ve smyslu těchto ústředních stranických a státních rozhodnutí byl i u nás činěn nátlak získat pro vstup do JZD i zbývající soukromě hospodařící rolníky. Nebylo lehkou prací pro funkcionáře MNV, ONV i členy KSČ přesvědčit zbývající samostatně hospodařící zemědělce o výhodnosti hospodaření na velkých lánech k docílení vyšších výnosů a přimět je k rozhodnutí, aby zanechali samostatného hospodaření a zapojili se k utvoření velkého společného zemědělského podniku. Konečně během srpna se podařilo náborovým pracovníků získat pro vstup do JZD takřka všechny místní zemědělce a po likvidaci 7 hospodářství, prohlášených za úpadkové, soustředil do něj všechnu dříve soukromou půdy tj. 621 ha. Počet členů JZD vzrostl na 200. Přestala rozpolcenost vesnice a nastala povinnost pro všechny podílet se na snažení o co nejlepší hospodářské výsledky družstva. Tím, že se podařilo soustředit téměř 100% půdy byla v září na členské schůzi JZD za přítomnosti zástupců ONV a MNV prohlášeny Milotice za Družstevně socialistickou obec 1. v okrese Kyjov.

V roce 1958 zvoleno nové vedení v plném zastoupení funkcionářů, v roce 1959 zřízena STS, která pracovala pro 3, později pro 6 JZD, koncem toku zrušena. V družstvu staví vepřín, začíná se s chovem kachen.

Jednotné zemědělské družstvo rok od roku zvyšovalo úsilí, aby hospodářsky více prosperovalo. Rozšiřoval se postupně strojový park v důsledku větší náročnosti na obdělání půdy.

 


1960 - 1974

Čas ale kvapí. Při plnění stále náročnějších úkolů léta ubíhají. V práci MNV, za předsednictví Z. Schüllera, a jeho komisí, šlo o obtížné období s mimořádnou politickou situací, v němž se potvrdilo, že MNV dosáhl úspěchů při účinné pomoci místních funkcionářů KSČ i přes těžké podmínky, které se projevovaly v politickém i hospodářském životě naší společnosti a vyvrcholily krizí v létech 1968 - 1969. Všichni zemědělci jsou zapojeni v JZD, v němž se poměry ustálily, výdělky zlepšily změnilo se i myšlení lidí, ustoupil do značné míry vžitý konservatismus vesnice, takže se sami chápou iniciativy, prostřednictvím organizací NF, svojí účastí na brigádách k zlepšení životního prostředí a účastí na kulturním životě obce. Nutno zde především vyzdvihnout činnost organizací zahrádkářů, TJ Družstevník a donedávna také Sbor požárníků, které mimo své společenské náplně vyvíjely činnost v oblasti kultury. Zahrádkáři nejen starostí o veřejná prostranství, hodnotnými přednáškami, výstavami, které mnohdy svou úrovní překračují rámec vesnice, TJ Družstevník svou sportovní činností a úpravou hřiště a Sbor požárníků všeobecně prospěšnou činností a všechny pak pořádáním mnoha kulturních akcí.

Stranou nezůstává ani mládež zapojena v SSM pořádáním mimo svých schůzí i zábavních podniků a sportovní účastí v TJ.

V kulturní oblasti nastávají v letech 1960 - 1969 značné změny. Řídící složka ZK po likvidaci Dolu Žofie byla převedena na ZK ROH závod 01 v Dubňanech a od 1. 1. 1962 na ZV ROH při ZDŠ.

V polovině sedmdesátých let vázne kulturní činnost ZK, zejména divadelní kroužek, který donedávna býval jeden z nejlepších. Slabší je i činnost hudebních souborů. V roce 1968 se SZK rozešel, majetek předán MNV. Jeho činnost opět převzala OB, která však v této době nemá osvětových pracovníků, proto se v roce 1969 pořádáním kulturních podniků ujaly organizace NF. Pro zřízení kulturní činnosti v Miloticích byl pak v roce 1973 utvořen Klub MNV, který sdružuje slovácký kroužek, hudební soubory B. Zbořila a F. Křižky, estrádní soubor, hudební soubor SSM a divadelní soubor.

Všechny jmenované soubory vyvíjejí činnost každý ve svém oboru mimo účinkování při oslavách významných výročí. Tyto mají v naší obci už po řadu let velmi dobrou úroveň a k níž značnou měrou přispívají žáci ZDŠ.

Je jistě chvályhodné a odpovídá to i povaze Moravských Slováků, že jsou hrdi na kroje a zvyky svých předků. S tímto úmyslem byl v roce 1971 založen Vlastivědně národopisný kroužek, který chce čerpat z bohaté tradice našeho lidu, z tradice slováckých písní a tanců, snaží se obnovovat a udržovat v obci tradiční zvyky.

Počátkem roku 1950 bylo povoleno zřízení provozovny Čs. státního filmu v místnostech zrušeného obecního hostince. V předsálí byla vestavena promítací kabina s přístavkem pro pokladnu. Od roku 1957 převzal provoz kina Krajský filmový podnik v Gottwaldově, který provedl větší úpravy provozovny - snížení podlahy směrem k promítací ploše, úpravu promítacího plátna, zakoupení křesel atd.

V roce 1969 došlo k další změně TJ Baník přejmenováním na TJ Družstevník. Milotická kopaná se vypracovala na úroveň 3. tř., ve které také odehrála většinu ročníků po roce 1945. Byla sice údobí, kdy se mužstvo umisťovalo v dolní části tabulky, jindy zase postoupilo do vyšší třídy, kde se dlouho neudrželo. Až v roce 1971, kdy milotická kopaná slavila 40. výročí svého založení věnovalo vedení oddílu velké úsilí k důstojné oslavě. Po přechodném období roč. 1971 - 1972, kdy mužstvo bojovalo o setrvání v soutěži II. tř., začalo zase dosahovat výkonů, které dělají všem radost. Po kopané je nejaktivnější oddíl stolního tenisu.

Dosažené výsledky uplynulých let daly podnět k dalším, smělejším a náročnějším plánům ve všech oborech výstavby.

Zdejší škola se konečně dočkala nové, moderní školní budovy. Slavnostně byla otevřena 7. 2. 1960. Odpadlo směnování, učitelské bytovky, které byly v přízemí upraveny na učebny, mohly sloužit svému účelu. Během doby provedeno jak uvnitř budovy i v jejím okolí hodně úprav - vybudováno hřiště, postavení 2 skleníků, horní respirium upraveno na 2 učebny, v posledních létech pak generální oprava aj.

Učebně výchovná práce školy se v posledních létech realizuje na základě 14. sjezdu KSČ a na základě hlavních úkolů stanovených ministerstvem školství. Učitelé se snaží o realizaci linie strany ve výchově a všestranné rozvinutí ideově výchovného působení ve škole i mimo ni. Dbají na zkvalitnění výchovně vzdělávací práce školy. Učitelé jsou veřejně činni v různých organizacích, aktivně a velmi úspěšně pracují v PO, která opět dosahuje velmi dobrých výsledků.

Pro děti předškolního věku je od roku 1963 zřízena mateřská škola, umístěná v opravené staré škole, která však ani pro tento účel nevyhovuje a je v běhu řízení k výstavbě nové budovy.

Nové zdravotní středisko otevřeno 25. 11. 1964. Bylo vybudováno občany brigádnicky. Při dokončovacích pracích zásluhou MUDr. Josefa Janíčka také brigádami z řad zdravotníků. O zdraví občanů tu pečuje obvodní dětský a zubní lékař. Dokončením zdravotního střediska se dostalo naší zdravotnické službě i občanům odpovídajícího prostředí.

V tomto roce provedena rekonstrukce místního rozhlasu. Nová ústředna má možnost napojení až na 60 tlampačů. Vyžádala si náklad 26.000 Kčs. Škoda, že v současné době se projevuje značná poruchovost.

Význačnou událostí obce bylo slavnostní otevření nové budovy MNV s obřadní síní - důstojného prostředí stát. úkonů konaných MNV. Jen sám goblén představuje částku 27.000 Kčs.

Prací občanů mimo uvedených staveb vybudováno:

Úprava fasád a kanalizace bytových jednotek, výstavba skleníku u školy
Oprava kostela a výměna hodin
Oprava budovy prodejny Textil a staré budovy MNV
Vysázení okrasných stromů, úprava parčíku a prostranství před Pohostinstvím
Vybudování nového telefonního uzlu, kablování vedení
Úprava vnitřku kinosálu
Zřízení 2 autobusových čekáren, úprava sportovního hřiště
Rekonstrukce veřejného osvětlení, zpevnění cest a jiné

Hodnota vybudovaných akcí činí 3.400.000 Kčs.

Zdvojnásobila se i bytová výstavba v období od roku 1961 - 1974 proti období 1945 - 1960. Během těchto 13. let bylo v Miloticích vystavěno 110 rodinných domků a 4 bytové jednotky družstevní výstavby, pořízené vesměs svépomocí v době pracovního volna. K tomu třeba připočítat stejný ne-li větší počet přestaveb, rekonstrukcí nebo oprav starších domů, jež po provedení mají úroveň nových staveb s požadavky dnešní doby.

Avšak nejen bytová výstavba, ale také u Šidlen přibyl pěkný řádek nových sklepů a opraveny staré “búdy” místních vinařů. Od roku 1945 jich bylo zbudováno 70.

Celá obec se spontánně chopila budování kulturního domu z bývalé již nevyhovující sokolovny - svépomocí, brigádnicky - členy zájmových organizací i jednotlivci. JZD zdarma poskytovalo dopravu k tomuto účelu.

Slavnostně byl otevřen 21. 1. 1972. Má kromě sálu s jevištěm řadu prostorných místností. Na nově vybudovaném jevišti jako první představení v rámci 27. výročí osvobození Milotic byla uvedena divadelní hra A. Jiráska “Lucerna”.

Připomínkou na doby poddanství zůstal v obci - dnes státní zámek I. kategorie se skleníkem a rozsáhlým parkem. Poslední majitel hrabě Seilern zde bydlil do roku 1945.

Socializační proces zasáhl i do historie zámku. V rove 1948 správu zámku převzala Národní kulturní komise. Objekt dostal nové celospolečenské využití. Prostory 1. patra byly instalovány a roku 1949 zpřístupněny veřejnosti. Místo kastelána zastával milovník starých památek Boh. Ceithamel. Návštěvnost byla dosti velká, rok od roku se zvyšovala. Druhé patro zámku a skleníky byly určeny k praktickému využití. V roce 1949 byla v celém poschodí umístěna výběrová škola rolnická i s internátem, což se neosvědčilo. Následkem podmáčení podlah a tím i stropů v 1. poschodí unikající vodou s neuzavřených kohoutků vodovodu praskaly a opadávaly štuky v sálech. Škola byla v roce 1957 zrušena.

V západní části skleníku zřízena v roce 1951 keramická dílna pro výrobu keramiky, určenou hlavně pro hrady a zámky. V roce 1954 byla zrušena a do uvolněných prostor přesídlil zemědělský útulek, který byl již od roku 1947 umístěn v prostorách zámeckého objektu. Zbývající části skleníku sloužily jako dílna pro hodiny pracovního vyučování žáků zdejší ZDŠ.

Park sloužil po řadu let k pořádání oslav Hornických dnů, zábavných i národopisných akcí, čimž utrpěl jeho vzhled, bylo zde napácháno mnoho škod. V 60. letech, kdy zámek byl v operativní správě ONV, došlo k nejrozsáhlejší akci, rekonstrukci zámecké zahrady a renovaci zahradnictví.

Ve správě zámku došlo v roce 1968 ke změně. Převzalo jej Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně a zahájilo zde rozsáhlé generální opravy celého areálu včetně oprav vně i uvnitř zámecké budovy i okolí zámku a parku. Veřejnosti byl park předán v roce 1971.

Od roku 1972 bylo na zdejším zámku zřízeno výzkumné pracoviště restaurování obrazů a soch. Dříve tyto práce byly prováděny soukromými umělci.

Do rámce oslav 30. výročí SNP zapadlo i předání zámku veřejnosti: Slavnostnímu otevření 25. 8. 1974 na zámeckém nádvoří byli přítomni - člen sekretariátu a tajemník ÚV KSČ dr. Fojtík, předseda ČNR E. Erban, ministr školství ČSR ing. J. Havlín, místopředseda ČNR F. Toman a mnoho jiných významných hostí, prohlédli si nově restaurované památky. Slavnostní akt zpestřila krojovaná slovácká dechovka a skupina mladých ve svých překrásných krojích.

Pro návštěvníky zámku je zde zřízena jedna z prvních historických vstupních síní, kde mohou z panelů studovat historii celého objektu. Je zachycena od 14. století po současnost.

Na dřívějším velkostatku patřícímu k zámku po přechodné národní správě bylo zřízeno výukové středisko ZTŠ v Kyjově, jež dobře plní svůj úkol. Nejen že vychovává a školí mládež na odborné pracovníky a technické síly pro stále se zdokonalující zemědělskou výrobu, ale plní i dodávkové povinnosti zemědělského závodu svými stále se zvyšujícími výnosy v rostlinné i živočišné výrobě. Státní statek je nositelem mnoha vyznamenání, umisťují se i v produkci mezi prvními. Na objektech statku došlo během let ke značným změnám. Byly adaptovány bytové jednotky, stodoly a stáje, byly získávány půdní prostory. Nově zřízeny byly dílny, garáže, porodna pro vepře. V posledních letech se pracovalo na zpevnění příjezdových cest, vybudovala se váha. Vkusně je upraveno i okolí celého objektu.

V rámci specializace zemědělské výroby vepřového masa byl na katastru naší obce v roce 1970 vybudován Společný zemědělský podnik pro výkrm 29.000 ks prasat, kde je uplatněna ta nejširší technika, jak v přípravě krmiva, tak v samém krmení vepřů. Celkový náklad stavby činil 115 milionů Kčs. Areál výkrmny má rozlohu 16 ha půdy.

Jednotné zemědělské družstvo se v letech 70tých vyvíjelo slibně. Přibývalo strojů ulehčujících práci, rodinným příslušníkům bylo umožněno zaměstnání v průmyslových závodech. V roce 1965 vstoupili do JZD poslední dva soukromě hospodařící zemědělci. V důsledku rozmisťování funkcionářů určila Okresní zemědělská správa do funkce předsedy JZD s. Mikuše. Očekávali se lepší výsledky hospodaření.

Rok 1966 byl velmi příznivý, úroda byla velmi dobrá, takže toho roku vystoupila odměna za pracovní jednotku na 22,65 Kčs mimo naturálií. Uvažuje se o pevném odměňování pracovníků, k němuž také v roce 1969 došlo. Pracovní norma i s prémiemi byla stanovena 26,56 Kčs, v následujícím roce byla ještě zvýšena, což bylo podnětem k zvýšenému zájmu pracovníků o pracovní výsledky. Na členských schůzích sami činili připomínky k organizačním zásadám v práci.

V sedmdesátých létech má JZD již rozsáhlý park zemědělských strojů. Minulosti patří bývalé mlátičky s celými mraky prachu, což představovalo jedinou mechanizaci žňových prací v počátcích při zakládání JZD. Dnes vyjíždí do polí kombajny a v několika hodinách jsou celé lány obilí sklizeny. Podobně i cukrovka a kukuřice se sklízí bez zásahu lidské ruky.

Rovněž v živočišné výrobě dřívější těžké práce zastávají stroje. Postupně se přikračuje k specializaci výroby. Družstva vytváří sdružení zemědělské podniky pro odchov slepic, vepřů i dobytka.

Stroje však nepracují samy. K jejich obsluze, údržbě se vyžadují lidé s odborným vzděláním.

Dnes stojí v čele JZD 3 lidé s vysokoškolským a 6 se středoškolským vzděláním.

Odpovídají tomu dobré hospodářské výsledky.

 

Výnosy v letech 1955 a 1973

 

 

1955

1973

pšenice q na 1 ha

28

46,7

ječmen q na 1 ha

23

36,9

cukrovka q na 1 ha

270

412,7

vojtěška (seno) q na 1 ha

25

126

hrubá rostlinná produkce Kčs

430 000

5 482 000

hrubá živočišná produkce Kčs

347 000

4 122 000

hrubá zemědělská produkce Kčs

777 000

9 604 000

hodnota staveb Kčs

278 000

6 498 000

hodnota strojů a zařízení Kčs

308 000

2 082 000

 

Srovnání stavu dobytka

 

 

1955

1973

krávy

53

212

dojivost (litrů ročně)

2 190

2 482

ostatní skot

41

313

prasnice

14

66

vepři

139

630

koně

8

11

 

O pracovníky - členy JZD - se družstvo stará na úrovni pracovníků v průmyslu.

Mimo slušné mzdy jsou pojištěni, je jim poskytovaná bezplatná lékařská péče a ošetření v případě nemoci nebo úrazu, je jim v stáří poskytován důchod.

Zaměstnaným matkám je v době práce postaráno o děti v mateřské škole.

Družstvo umožňuje pracovníkům doplnění odborného vzdělání, pořádá pro ně studijní, pracovní a vlastivědné zájezdy do míst v ČSSR, ale i za hranice - do zemí naších přátel.

Mimo to, jsou předělovány družstevníkům poukazy na rekreaci, v případě potřeby na lázeňskou léčbu. Děti družstevníků jsou vysílána v období letních prázdnin do pionýrských táborů.

Takový je obraz naší vesnice téměř po 30 létech socialistického budování.

Důkazem toho, že snaha, jak vedoucích pracovníků nejen funkcionářů MNV, ale i organizaci sdružených v NF, tak i občanů samotných, došla uznání i u vyšších orgánů svědčí získání titulu “Vzorná obec” v roce 1967 v soutěži obcí okresu Hodonín a získání prémie 50.000 Kčs. Této částky bylo použito k dalším zvelebovacím akcím obecně prospěšného charakteru.

I při dosažených úspěších nutno myslet na člověka a jeho život, ať už jako jedince nebo kolektivu.

Ze statistických údajů zjišťujeme, že z celkového počtu občanů Milotic 1.674 je v pracovním poměru 766, 188 pracuje v zemědělství a v současné době odjíždí za zaměstnáním kolem 460 občanů, z nich 51 mimo okres. Ale nejen to. Ač porodnost v mladých manželstvích stoupá, zvláště v důsledku nedávných zákonných opatření o podpoře rodinám s dětmi, přece se počet obyvatel naší obce nezvyšuje, ale naopak i když ne znatelně, ale přece klesá. Odcházejí mladí schopní lidé s největším životním a pracovním elánem, budují si domovy mimo rodnou obec, kde nacházejí dle jejich úvah a potřeb vhodnější podmínky.

Funkcionáři KSČ a MNV si kladou za úkol zajistiti pro nejbližší léta a stále zlepšovat pro mladé lidi slušné kulturní vyžití a bydlení, vztah mezi občany a tím i udržet kádr pracovních sil pro JZD. Zdá se, že se jim jejich snaha daří.

Životní úroveň obyvatelstva vzrostla několikanásobně v porovnání s rokem 1945, ať se to týká výstavby rodinných domů, úpravy a zlepšování životního prostředí, stále vzrůstající počet majitelů aut, vinných sklepů atd.

Osvobození naší vlasti a revoluční vývoj společnosti následujících let změnily tvář i naší vesnice dosud převážně zemědělské s drobným průmyslem zpracovatelským a těžebním v okolí obce. Po létech socialistického budování nabývá průmyslově zemědělský charakter. Staví se velké podniky, již řadu let se uskutečňuje socializace vesnice. Vzniká průmyslová a zemědělská velkovýroba socialistického typu. Mění se i způsob života obyvatel. Dosud živým odkazem minulosti jsou však některé prvky tradiční lidové kultury.